Smrt má vůni inkoustu

Když za Eliášem Sattlerem přijde vyděšená Adela Richterová, vypadá to na další ničím nevybočující případ. Jejímu muži někdo posílá anonymní dopisy a ona netuší proč. Je to nějaký nepřítel jejich rodiny? Ale vždyť žádné nemají… Její manžel není typem člověka, který by si dělal nepřátele. Proto se v nevyšší míře znepokojena obrátí na Eliáše Sattlera, soukromého vyšetřovatele známého pro své poněkud neortodoxní metody pátrání. Ačkoliv tomu se zpočátku do případu nechce, nakonec přijímá. Postupně se však začne ukazovat, že původně jednoznačný případ anonymů nabývá takových rozměrů, s jakými se Sattler během své kariéry dosud nesetkal. Zvládne vše vyřešit, nebo si tentokrát ukousl příliš velké sousto?

Měla to být dovolená jako každá jiná...

Měla to být dovolená jako každá jiná. Měla… a původně tak i začala. Pro Courtlandovy to měly být poslední společné prázdniny předtím, než dcera Caitlin odejde na vysokou školu. Rodiče si užívali vzácné chvilky samoty, děti se již za brzkého rána vydaly ven. Caitlin si šla v rámci tréninku zaběhat a její mladší bratr Sean ji doprovázel na kole. Byla tak rychlá. Stejně jako vždycky. Měl co dělat, aby jí stačil. Vždycky zastavila, počkala na něj a pak zase vyrazila. A pak se stalo něco, co ani jeden z nich nečekal: Seana vysoko v horách srazilo auto. Caitlin se chtěla rozběhnout zpátky do údolí, ale ten muž jí nabídl, že ji tam odveze, aby mohla bratrovi rychleji přivolat pomoc. A ona nastoupila. A to byl okamžik, kdy se dovolená, která původně začínala jako kterákoliv jiná, pro jednu rodinu změnila v noční můru.

Možná je to vaše město. Možná je to vaše ulice. Možná je to vaše tajemství…

Jencey v Sycamore Glen vyrůstala. Pak se však stala jedna událost, která ji donutila město prakticky ze dne na den opustit. Teď se po letech do města vrací, aby tu i s dcerami našla na přechodnou dobu útočiště u svých rodičů. Její návrat však probudí k životu stará tajemství. A věřte, že každý má nějaké… Poklidné plynutí letních dnů naruší tragická událost na místním koupališti. Dalo se tomu zabránit? Neměli by plavčíci svou práci odvádět lépe? Podobné otázky běží hlavou všem, kdo byli svědky. Nezbývá než doufat, že to bude mít dobrý konec.

Mise Sinaj

Kdo by řekl, že v rakouském klášteře najdou senzaci v podobě apokryfního starozákonního spisku. Profesor Steinburg rozhodně ne. A přece se stalo. Dokument se poněkud neobvyklou cestou dostává do ruky Langu Reillymu, který v tuhle chvíli řeší něco úplně jiného: jeho nadace se tentokrát na místo obvyklých lékařských projektů zaměřila na výzkum alternativy fosilních paliv. A někomu se to evidentně nelíbí, protože mu začal vraždit vědce. Lang podezřívá některou z těžařských společností, ale na jejich práci to nevypadá. 

Píseň zimy

Liesl je velice nadaná skladatelka. Ovšem jak už to bývá… její talent je přehlížen. Má totiž ještě mladšího bratra, který rovněž od útlého věku projevuje obdivuhodné hudební nadání. A protože z něj chce mít jejich otec druhého Mozarta, je veškerá pozornost, naděje a vzdělání upínána na něj (no a taky prostě a jednoduše proto, že Liesl je holka). V nestřežených chvílích se proto se svou hudbou uchyluje před okolním světem do Skřetího háje. Jediný, kdo její hudbě naslouchá, je mladší bratr Josef. A Král duchů, neboli Der Erlkönig… Jako malá o něm slýchávala v příbězích své babičky a hrávala si s ním ve Skřetím háji. Nebo se jí to jen zdálo? Když zmizí její sestra Käthe, Liesl ví, kdo ji unesl. A jen ona jediná ji dokáže přivést zpět… protože pokud ne, uvrhne svět do věčné zimy.

Hořící měsíc

Lilly Swansonovou právě potkala noční můra všech nevěst: na poslední chvíli si to rozmyslel. Prakticky za pět minut dvanáct. Nechal jenom ten proklatý vzkaz. Promiň, nemůžu. Nic víc. Ve vedlejší místnosti sedí pět set hostů. A za chvíli jim dojde, že se něco hodně, ale opravdu hodně podělalo. Třeba že se vypařil ženich. Kdyby Lillyin pohled dokázal podpalovat, hořel by pravděpodobně nejen ten zatracený papírek…

Věříte na duchy?

Věříte na duchy? Pro jednoho rouhačská a nepřípustná otázka, pro jiného jasná věc (Ano, věřím!). Pro Sylvii denní realita… Její rodiče jsou totiž krotitelé duchů- ehm, démonologové, jsem chtěla říct. Pořádají přednášky po celých Spojených státech a Sylvii i s její o čtyři roky starší sestrou Rose berou s sebou. Ale nebylo tomu tak vždy… Dřív je nechávali doma. Na dny, kdy byli pryč, vždy zajistili hlídání. Jenže každá chůva si u Rose prošla očistcem. Snažila se tak rodiče dotlačit k tomu, aby je nechávali doma samotné. Což se jí, jak už víme, nepovedlo…

Plíseň. Co je zač?

V okamžiku, kdy se s Hirkou setkáváme, žije ve světě lidí už půl roku. Bydlí ve věži yorského kostela a snaží se pochopit svět, který by měl být jejím domovem, ale přesto se v něm cítí naprosto cizí. Chybí jí Ymslanda, kde aspoň věděla, na čem je. A Rime... Svět bez Síly se jí zdá prázdný. Umírající. Několik posledních dní to navíc s Kurem nevypadá moc dobře… Hirka má strach, aby taky neumřel. Jako tenhle podivný svět. Prosí otce Brodyho, aby vzali Kura k lékaři přes zvířata. Když však veterinář řekne, že škodnou neléčí, Hirka je zoufalá. Rozhodne se sobě i svému zvířecímu kamarádovi najít nějaké bezpečnější místo. Má nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje… a taky se chce vyhnout sociální pracovnici. 

Přečteno za červen

Červen je za námi, a tak nastal čas se opět po měsíci podívat, co jsem přečetla.

S Láskou & Gelatem jsem strávila asi tři dny, a pokud váháte, vřele doporučuji, na léto ideální. Hodnotím 5* a recenze tady. 

Kniholov za červen

Zdravím! 

Červen je za námi, a tak nastal čas se opět po měsíci podívat, co mi přibylo. A že toho moc nebylo. Červenec snad bude lepší... Věřím tomu. Už jsem pro to taky něco udělala. Například objednávku na Buxu... 

Příběh s příchutí léta, zmrzliny a prvních lásek

„Rozhodla jsem se špatně.“

První slova, která na Linu vykouknou ze stránek matčina deníku, který si vedla při svém pobytu ve Florencii. Velice povzbudivé, opravdu. Myslí tím, že sem neměla jezdit? Lině právě začínají dva měsíce prázdnin ve společnosti otce, kterého nikdy nepoznala. Proč by se to najednou mělo měnit? Do žádné Itálie nechce. Jenže je tu slib, který dala své matce předtím, než zemřela… A tak je tady. Asi by se jí s prostředím sžívalo o něco lépe, kdyby při výhledu z okna nekoukala na tisíce náhrobků, pod nimiž odpočívají v pokoji američtí vojáci z druhé světové. Vážně má žít na hřbitově? Lina je rozhodnutá, že tam nezůstane. Jenže pak se stane spousta věcí. Třeba potká Rena. Nebo dostane do ruky mámin deník a rozhodne se zjistit, co se tehdy vlastně stalo…  

Kdo jinému jámu kopá, je hrobař. Nebo vrah

Vypadalo to na den stvořený pro výlet. Prázdniny se nezadržitelně blíží ke konci, a tak se část brodského učitelského sboru rozhodla vyrazit na výšlap po okolí. Den předtím měli ve škole slavnost, a tak je to pro některé náročnější… snést společnost ostatních. Josefína se chce od skupinky trhnout, aby si mohla v klidu nakreslit okolní krajinu. Uběhne však asi půl hodiny, když ji vyruší výkřik. Okamžitě s vrátí k ostatním, ale pro jednu z nich už je pozdě. Do té doby vždy pozitivní a veselá (byť trochu trhlá) Alena Výborná leží na zemi bez života. Když na místo dorazí záchranka s policií, okamžitě poznají, že už je pro ni pozdě. Díky Josefíně se později ukáže, že odhalila nekalé praktiky místního autobazaru. Mohou mít její smrt na svědomí majitelé? Josefína neví. Ale je odhodlaná to zjistit…       

Hra na schovávanou končí…

Melanie Denisonová vede zcela obyčejný a nenápadný život. Nevybrala si ho však dobrovolně… A navíc se vždycky nejmenovala Melanie. To až posledních patnáct let. Předtím se její život ničím nelišil od života jiných tříletých dětí. Chodila do školky, ráda krmívala želvy v jezírku na hřišti a měla rodiče, kteří ji měli rádi. To vše se změnilo ve chvíli, kdy její otec zabil její matku a svět věří, že i ji. Melanie od toho okamžiku žije v programu na ochranu svědků a tento způsob života už jí leze krkem. Navíc nedávno zjistila, že je těhotná. Při představě, že by její dítě mělo vést stejný život jako ona, jí dojde trpělivost. Proto se rozhodne udělat to, co se úřadům za celou dobu nepodařilo: najít svého otce dřív, než najde on ji…

Důkaz o posmrtném životě? Tahle kniha

Po tragické smrti bratra se pro Stephana Allixe smrt stává nedílnou součástí života. Rozhodne se proto společně se svým otcem, že po jeho (otcově) smrti vyzkouší takový malý experiment: tajně umístí do rakve čtyři předměty, které mu byly za života drahé. Poté absolvuje sezení u šesti vybraných médií, která probíhají vždy podle stejného scénáře: Allix ukáže otcovu fotografii a řekne, že se s tímto člověkem chce spojit. Nic dalšího. Neříká, kdo zemřelý je, ani v jakém jsou konkrétním vztahu. Na otázky odpovídá vždy pouze ano/ne, nepřidává žádné doplňující poznámky (pro nás čtenáře ano). Má to jeden prostý důvod: pokud dotyčné médium opravdu komunikuje s mrtvými, všechny potřebné informace se dozví od jeho otce. Stephane Allix tak zároveň dává návod, jak rozlišit ty, kteří skutečně vidí druhý břeh od obyčejných podvodníků.

Přečteno za březen

Ahoj, vítám vás u Přečtena za březen. 🙂

Za březen jsem toho přečetla opravdu hodně... málo. Jak to? Já vlastně ani nevím. Dobře, Facebook ví. Je to hrozný, já vím.

Měsíc jsem začala s Toskánskými věžemi, které u nás nedávno vyšly. Když jsem si pročítala anotaci, přišly mi jako něco, co se mi bude zaručeně líbit. Bohužel, s odstupem po přečtení musím říct, že ne-e. Sofia svůj osud celou dobu přijímala pasivně, uvažováním "Bůh chce, abych šla do Sieny, půjdu tedy do Sieny. Ale co když Bůh nechce, abych někam chodila? Nikam nepůjdu. Ale slíbila jsem otci... Tak do té Sieny tedy půjdu, snad se Bůh nebude moc zlobit..." měla do silné hrdinky opravdu daleko. A já se tak těšila... 😕 Kniha ode mě dostala 3* a recenzi najdete tady.

Pak jsem se pustila do Akt Julián, druhého dílu Případu Pegasus. Ta ode mě dostala taky 3*, ale na rozdíl od Toskánských věží byla aspoň vtipná. Recenze tady.

Jeden ho napsal. Druhý ho objevil. Třetí ho pochopil…

Někdo zabil Dona Huffa.

Když se Lang Reilly tuhle informaci dozví, je upřímně otřesen. Don byl po mnoho let jeho dobrým přítelem a jednou Langovi zachránil život. Ten se mu proto cítí velice zavázán a když mu zavolá Donova dcera a požádá ho, zda by zkusil vypátrat otcova vraha, Lang přislíbí snahu. Krátce na to odlétá i s přítelkyní Gurt do Španělska, prohlédnout si místo činu. Don Huff pracoval na knize o nacistech, kteří po válce unikli spravedlnosti a zvláštní pozornost věnoval jednomu konkrétnímu: Ottu Skorzenymu.

Nevzdávej se svého snu...

Maluj, nevzdávej se svého snu… byla poslední slova, která Sophia od svého otce slyšela. A dostaň se do Sieny, k nim taktéž patřilo. Pryč byly časy, kdy mohla malovat dle libosti. Nyní byla vdaná a mohla se své vášni věnovat pouze tehdy, když manžel nebyl doma. Na tajno. Už to v jednu chvíli skoro vzdala. Že se do Sieny utéct nepokusí. Ale pak si vzpomněla na svého otce, na to, co všechno ji naučil a co by přišlo vniveč, kdyby se svou budoucností něco neudělala. A tak vymyslí plán… předstírá, že se jede pomodlit do kapličky u Florencie za své nenarozené dítě. Jenže potíže začnou, sotva vyjede za brány San Gimignana: je i se svým doprovodem přepadena a pouze ona se zvládne zachránit. Nebo si to aspoň myslí. Nic to však nemění na její nastalé situaci: je v lese, sama, téměř bez jídla, a navíc bude brzy večer. Na kratičký okamžik zvažuje, že se vrátí zpátky, ale pak si představí ten svazující život, který by ji čekal… a zamíří na opačnou stranu. Vstříc novému životu.

Kniholov za únor

Zdravím, je tu opět nový měsíc a to znamená jediné: Svět knihy je zase o něco blíž! 😀 A taky je čas na únorový Kniholov. 

Za únor mi přibyly dvě knihy (třetí je na cestě). Ve facebookové skupině Blogeři nakladatelství Jota se objevila možnost získat knihu na recenzi. Jednou ze dvou knih, z nichž bylo na výběr, byly právě Toskánské věže od Carol M. Cramové. Odehrávají se v Itálii 14. století, což byl hlavní důvod, proč mě zaujaly.

Znát pravdu je nebezpečné. Říct ji, ještě nebezpečnější...

Když zmizí dítě, je to vždycky rána pro celou rodinu. Natož když zmizí celý autobus. Dvacet let o nich jejich rodiny neměly žádné zprávy. Až do teď. Teď je všechny našli. V hromadném hrobě. Tedy skoro všechny… Jeden chlapec se po dvou letech od zmizení vynořil z lesa v příšerném stavu. O druhém chlapci nikdo nic neslyšel… a mezi nalezenými těly není. Policie a všichni zbylí příbuzní doufají, že jim prozradí, co se tehdy stalo. Jenže on mlčí. 

Přečteno za prosinec

V prosinci jsem toho přečetla málo. Jako sice ne tak málo jako třeba v říjnu, ale i tak. Nutno však říct, že na rozdíl od října všechny stály za to. Až na jednu slabší výjimku, ale k té se dostanu. Teď koukám, že je mám špatně poskládané, Elementum jsem četla až po Třináctém učedníkovi. Ale nevadí, jsou i horší věci, že ☺