Přečteno za prosinec

V prosinci jsem toho přečetla málo. Jako sice ne tak málo jako třeba v říjnu, ale i tak. Nutno však říct, že na rozdíl od října všechny stály za to. Až na jednu slabší výjimku, ale k té se dostanu. Teď koukám, že je mám špatně poskládané, Elementum jsem četla až po Třináctém učedníkovi. Ale nevadí, jsou i horší věci, že ☺

Poslední měsíc v roce jsem začala s pro mě dlouho a netrpělivě očekávaným pátým dílem série o Bjornu Beltovi od norského spisovatele Toma Egelanda. Třináctý učedník (5*) mě, ač jsem se toho po minulém dílu trochu bála, rozhodně nezklamal. Příběh tentokrát plyne spíš pozvolně, ale nijak mi to nevadilo. Samozřejmě mě zajímala otázka, jestli se knížka dá číst samostatně. A? Dá. Ovšem... Na jednu stranu je skvělé, že knížku lze číst bez znalosti těch předchozích, na druhou stranu pokud si je pak budete chtít přečíst, už vás v nich moc překvapení nečeká.

Taky jsem zjistila, že Egeland už stačil napsat díl šestý... nezbývá než doufat, že se u nás jeho sérii daří dobře... a že pro něj Knižní klub příští rok (nedělám si naděje, že by to bylo ještě letos) najde v edičním plánu místo.  

Posuňme se však dál. Další knihou, které se před Vánoci dostalo mé pozornosti, bylo Elementum (4*) od Jiřího Dittricha. Příběh byl velice příjemným překvapením a já osobně doufám, že autor s druhým dílem přijde brzy. Recenzi najdete tady. Pak jsem vzala do ruky Hedvábný strom (3*), historický román australského spisovatele Juliana Stockwina. Těšila jsem se na něj, ale ve výsledku jsem spíš zklamaná. Recenze tady. Poslední prosincový den jsem strávila s Kočičím hostem (4*) od Takaši Hiraideho. Bylo to příjemně prožité odpoledne... ☺ Skororecenze je tady.

Co se týče výběru, jsem za prosinec spokojená... akorát jich mohlo být víc. Protože čas byl. Ale na druhou stranu jsou tři z nich docela bichle, takže... 

 Na závěr již tradiční otázka: Co zajímavého jste četli vy? ☺