Přečteno za květen

Vítejte u Přečtena za květen. Ehm... čtete správně. 😃 Další měsíce budou následovat, stejně tak všechny recenze, jež jsem v tuhle chvíli dlužna. Tedy hlavně ta na Nahou opici a Poslední neandrtálskou ženu. A snad i na Z kouře a kamene, ačkoliv tu jsem dočetla včera, takže na rozdíl od předchozích dvou nebudu muset lovit v paměti.

V dubnu jsem se konečně dočkala Temné krásy, a tak jsem ji samozřejmě nemohla nechat čekat dlouho. Hodnotím 5*

Přečteno za duben

Zdravím opět po měsíci,

nadešel čas se podívat, jaké knihy mi dělaly společnost v dubnu.

Přečteno za březen

Ahoj!

Březen skončil, a tak nastal čas pustit se do nového Přečtena (já napsat, vy přečíst 😛😎). Ráda bych řekla, že mi dělaly společnost samé skvělé knihy, ale tentokrát bohužel nemůžu. Ačkoliv pár se jich přece jen našlo. 🙂

Přečteno za únor

Ahoj! 😎😀

Nejkratší měsíc v roce je za námi, a já bych vám ráda představila knížky, které se mi během něj dostaly do ruky.

Přečteno za prosinec

Ahoj, mám tu pro vás Přečteno za prosinec. V posledním měsíci roku mi dělaly společnost samé skvělé příběhy. 🙂 

Přečteno za listopad

Ahoj!

Letí to, letí... Listopad je za námi, a další tu bude zase až za rok. 🙂 Předposlední měsíc v roce jsem strávila se třemi knihami.

Přečteno za leden

Vítejte u lednového Přečtena. Nebude moc dlouhé: přečetla jsem totiž celé dvě knihy. Většinu měsíce jsem strávila se Smrt má vůni inkoustu, ale ona za to nemůže. 

Přečteno za říjen

Ahoj!

Říjen je za námi, a tak jsem si opět připravila shrnutí přečteného. 🙂 

Přečteno za září

Krásné pondělí,  (jestli něco takového existuje) 

vítám vás u zářijového Přečtena. Teď by to ještě chtělo to za srpen... ale jakože jsem nic neřekla. Na začátku měsíce jsem dočetla Střídavou péči pro kukačku od Pavla Brycze, kterou jsem měla rozečtenou z Dne nepřečtených knih. Bavila mě, četla se dobře, ale hlubší dojem nezanechala. Taky jsem moc nepobrala ten konec. Tedy, přesněji řečeno... poslední odstavec konce. Přišlo mi, že knížka je psaná s jistým nádechem ironie a možná i trochu absurdna (ačkoliv si nejsem jistá, jestli to vystihuje to, co chci říct... asi moc ne). Co do přitaženosti za vlasy některých situací bych ji přirovnala třeba ke Stoletému staříkovi od Jonase Jonassona, ať máte zhruba představu. Nicméně co jsem chtěla říct: prostě mi to "cosi jako hluboké zamyšlení nad dnešní společností" v závěru nesedlo k celkovému vyznění zbytku příběhu.  3*

Přečteno za červenec

Zdravím!

Po měsíci (ehm, po dvou, trochu se to protáhlo) vás opět vítám u nového Přečtena, tentokrát za červenec.

Přečteno za červen

Červen je za námi, a tak nastal čas se opět po měsíci podívat, co jsem přečetla.

S Láskou & Gelatem jsem strávila asi tři dny, a pokud váháte, vřele doporučuji, na léto ideální. Hodnotím 5* a recenze tady. 

Přečteno za květen

Krásný den všem, 

je tu konec měsíce a s ním nové Přečteno!

Přečteno za duben

Ahoj všem! 

Přečteno za březen

Ahoj, vítám vás u Přečtena za březen. 🙂

Za březen jsem toho přečetla opravdu hodně... málo. Jak to? Já vlastně ani nevím. Dobře, Facebook ví. Je to hrozný, já vím.

Měsíc jsem začala s Toskánskými věžemi, které u nás nedávno vyšly. Když jsem si pročítala anotaci, přišly mi jako něco, co se mi bude zaručeně líbit. Bohužel, s odstupem po přečtení musím říct, že ne-e. Sofia svůj osud celou dobu přijímala pasivně, uvažováním "Bůh chce, abych šla do Sieny, půjdu tedy do Sieny. Ale co když Bůh nechce, abych někam chodila? Nikam nepůjdu. Ale slíbila jsem otci... Tak do té Sieny tedy půjdu, snad se Bůh nebude moc zlobit..." měla do silné hrdinky opravdu daleko. A já se tak těšila... 😕 Kniha ode mě dostala 3* a recenzi najdete tady.

Pak jsem se pustila do Akt Julián, druhého dílu Případu Pegasus. Ta ode mě dostala taky 3*, ale na rozdíl od Toskánských věží byla aspoň vtipná. Recenze tady.

Přečteno za únor

Ahoj, mám tu pro vás nové Přečteno 🙂

Měsíc jsem začala s Řekami Londýna, které mi zůstaly ještě z ledna. Byly se mnou až do půlky února, protože jak jsem říkala někde dřív, novou knihu většinou otvírám až ve chvíli, kdy dopíšu recenzi na tu předchozí. Vzhledem k tomu, že jsem za ty tři týdny stihla skoro zapomenout, o čem první polovina byla, k nim bohužel recenzi nemám a tak se své dojmy pokusím shrnout tady a teď. Kniha se mi četla velice dobře, autorův humor mi taky sedl a vlastně tak nějak nemám, co bych vytkla. Řeky Londýna u mě mají 4* a já se těším, až se pustím do dalších dílů (není to však takové to těšení, kdy bych je potřebovala číst nutně a hned).

Jako další přišla na řadu Temná tání, druhý díl Smrtné zimy. Po jejím dočtení jsem váhala, zda se do druhého dílu vůbec pouštět. Nicméně zvědavost nakonec zvítězila... Druhý díl se drží na úrovni toho prvního: tzn. nečekejte žádný zázrak. I v Temných táních mi tamní svět přišel značně nedokreslený, styl psaní nezajímavý a hlavní hrdinka na zabití. Kniha ode mně dostala 2* a recenzi najdete tady.

Přečteno za leden

Vítám vás u Přečtena za leden.

Měsíc jsem začala s Opráski z historje svjeta (4*). Byly z knihovny, takže je na fotce nenajdete. Pak následovala dlouhá čtecí pauza, ale zato se skoro každý den něco dělo na blogu. Potom už jsem si ale řekla, že bych měla začít, pokud nechci mít za leden přečtenou jen jednu knihu (navíc je otázka, nakolik se Opráski dají považovat za knihu 😃). Rozhodla jsem se, že když už jsem se psala a stříhala s těmi lístečky do Knižních ležáků, bylo by fajn je taky použít. A tak jsem si vytáhla Ódinovo dítě. Trochu mi trvalo se začíst, ale ve výsledku se mi kniha líbila a jsem zvědavá, jaká překvapení si pro nás Siri Pettersen ve druhém dílu přichystala. Celkový dojem dobrý, ale přiznám se, čekala jsem větší wow. 4* a recenze tu. Když jsem dočetla Ódinovo dítě, měla jsem celkem jasno, čím budu pokračovat. Ničím jiným než netrpělivě očekávanými Hvězdami nad hlavou (5*). Co vám budu povídat: knížka je úžasná. A taky skvělá, fantastická, nádherná... a prostě... 😍 Doporučuju všemi deseti. Poslední za leden je horká novinka z Mystery Pressu, romantický thriller Pohřbení (4*). Horká novinka, u které vás bude mrazit. Recenze tady. Následně jsem sice rozečetla ještě Řeky Londýna (Ben Aaronovitch), ale už jsem je pak nestihla dočíst, takže je budu počítat až do února.

Přečteno za prosinec

V prosinci jsem toho přečetla málo. Jako sice ne tak málo jako třeba v říjnu, ale i tak. Nutno však říct, že na rozdíl od října všechny stály za to. Až na jednu slabší výjimku, ale k té se dostanu. Teď koukám, že je mám špatně poskládané, Elementum jsem četla až po Třináctém učedníkovi. Ale nevadí, jsou i horší věci, že ☺

Přečteno za listopad

Je polovina prosince a já teprve píšu Přečteno za listopad. Výborně. Přečteno za prosinec bude nejspíš v únoru a Přečteno za leden bude... bude?  

Začátkem měsíce jsem dočetla Božskou Florence (4*), která mi zůstala ještě z října. Na to, že biografie normálně moc nemusím, jsem byla docela mile překvapená. Recenzi najdete tady.

Přečteno za říjen

Přečteno za říjen bude hodně krátké. Hlavně tedy vinou Pátého evangelia...

Měsíc jsem začala se Smrtnou zimou. Bohužel jsem z ní nebyla moc nadšená... ale to už asi víte. Kdyby ne, recenze je tady.

Přečteno za září

To letí, to letí... Taky máte dojem, že září před pár dny teprve začalo? Já ano. Ani se mi nechce věřit, že dneškem začíná říjen. Když to takhle půjde dál, za chvíli budou Vánoce =D Ale to jsem trochu odbočila. Takže... jaké knihy jste u mě mohli vidět v průběhu září?

Září jsem začala s Dcerou (4*) od Kiery Cass. Je to čtvrtý díl Selekce, začátkem příštího roku by u nás měl vyjít ještě pátý, nazvaný The Crown (česky nejspíš Koruna). Jestli vám America jako hl. hrdinka vadila, tak Eadlyn nejspíš budete chtít uškrtit. Protože ta holka je tak sebestředná, tak rozmazlená, tak... tvrdá. Ale i přesto se na další díl těším. Podobně jako zbytek série, i Dcera je psaná velice čtivým stylem, takže vám nezabere moc času. Takže za mě jo.

Po Dceři jsem se pustila do Hlubokého hrobu, který jsem dostala od nakladatelství Mystery Press. Můj názor si můžete přečíst v recenzi . Nebo mi věřte a rovnou si přečtěte knihu. Po ne zrovna veselém Hlubokém hrobě jsem vzala do ruky komiksy Úsměv a Ségry. Představují ten druh čtení, které vám vykouzlí úsměv na tváři a zvedne náladu. Zvlášť, pokud máte ségru. :) Sice to nikde není řečeno, ale podle mě by klidně mohly nést označení feel good, podobně jako třeba Čtenáři z Broken Wheel.  

Následně jsem se pustila do Bez duše, kterou jsem objevila díky projektu Světa mezi řádky Podporujeme (začínající) české autory. Jak už možná víte, příběh na mě moc dobrý dojem neudělal. Moji ne zrovna nadšenou recenzi si můžete přečíst zde. Pak jsem dostala chuť na něco opravdu historického, volba proto padla na Sultánovu ženu. A můžu říct, bylo to dobré rozhodnutí. Od Jane Johnson jsem již dříve četla knihy Desátý dar (5*) a Tajemství berberského amuletu (3*), Sultánova žena (4*) je svým hodnocením někde mezi nimi. Víc vám k ní v tuhle chvíli říkat nebudu, protože... nechte se překvapit :) Za sebe však doporučuji.

Sultánovu ženu jsem dočetla ve středu, a protože to byl ten týden, kdy se konala autogramiáda Samanthy Shannon, nechtěla jsem rozečítat nic dalšího, abych se pak po Praze nemusela tahat se třemi knihami (dvě bohatě stačily). A tak mě nenapadlo nic lepšího, než pustit se do série znovu. Nevím, zda je to možné, ale s každým dalším čtením se mi líbí víc a víc. Už aby vyšel třetí díl... <3

Za září by to tedy bylo osm knih (Dceru v souhrnu nevidíte, už jsem ji musela vrátit). To je docela dobré. Recenze jsou jen na dvě, což už tak dobré není =D Mám-li zhodnotit září co do spokojenosti s přečteným, rozhodně lepší než srpen. Vyloženě zklamaná jsem byla jen z Bez duše, a i tak dostala průměrné hodnocení. Dál tam máme tři nadšení (Hluboký hrob, Úsměv a Ségry) a dvě srdcovky. Dcera a Sultánova žena se mi sice líbily, ale klidně se mi mohly líbit i víc.

A jaké bylo vaše knižní září? :)