Přečteno za duben

Zdravím opět po měsíci,

nadešel čas se podívat, jaké knihy mi dělaly společnost v dubnu.

Březen jsem ukončila s Dvorem křídel a zmaru, a tak jsem měla trochu obavy, že ta další po něm to trochu odnese. Asi rovnou můžu říct, že byly zbytečné. Do ruky se mi dostalo Černé znamení, druhý díl Divotvůrce. Znovu se setkáváme s Kellenem, Ferius a Reichisem, kteří tentokrát řeší záhadu přibývajících případů černého stínu. Nevím, zda je to možné, ale tohle bylo snad ještě lepší než jednička. Recenzi teda nemám, ale stejně bych v ní jen dokola opakovala, jak to bylo skvělý a ať si to určitě stoprocentně přečtete. A to vám sem můžu napsat rovnou, žejo. Hodnotím 5*

Po Černém znamení jsem se pustila do Zrádce trůnu. S menším zděšením zjišťuji, že je vlastně jedinou knihou, na kterou mám v dubnu napsanou recenzi. Ale jestli ji některá z nich opravdu potřebovala. tak právě tato. Já chci trojku... Totiž, se k něčemu přiznám: nakonec jsem to nevydržela a mám ji na cestě. Říkala jsem si, že kdybych čekala na to, až bude jasné, jestli vyjde nebo ne, tak se ten pocit, co jsem po dočtení druhého dílu měla, časem otupí a kdyby pak došlo k tomu, že trojka nebude, tak bych s tím nejspíš byla smířená. Ale teď prostě potřebuju vědět, jak to dopadne. Hodnotím 5*

Její úkol byl zabít ho.
Její osud byl omílat, jak ho nenávidí, ale vlastně miluje, ale vlastně nenávidí, a proto ho stejně musí zabít.

To je ve zkratce shrnutí Kruté krásy. V podstatě moc nevím, co napsat víc. A bohužel ne proto, že bych z knihy byla nadšená. Ze začátku, řekněme prvních sto stran, jsem se nemohla vůbec začíst a přišlo mi to jako takový podivný mix jakýchsi hermetických vynálezů a antických bohů, ležící zhruba někde v místě Velké Británie, kde navíc v minulosti vládl Claudiův rod. Já si samozřejmě uvědomuju, že z historického hlediska je to blbost a autorka zde uplatnila svou fantazii. Jen mi to prostě jako celek nefungovalo dohromady. A ačkoliv se to po těch prvních sto stránkách trochu usadilo, příběh jsem sledovala bez většího zájmu. Dám vám sem odkaz na recenzi na Klubu knihomolů. Není moje, ale s autorkou máme prakticky stejný názor. Hodnotím 2*

Pak jsem bohudík měla při výběru šťastnější ruku a vylovila jsem Bordeří povídačky. Určitě doporučuji. Knížka se skládá z krátkých příběhů sledujících různá dobrodružství borderáka Kubíčka a jeho kamarádů, které doprovázejí kouzelné ilustrace ve stejném stylu jako obrázek na obálce. Ideální čtení pro malé i velké. Já jsem ji třeba dávala k Vánocům babičce. 🙂 Mimochodem, byla nadšená. A ještě jedna skvělá zpráva pro vás: na webu autora je celá knížka k přečtení zdarma. Anebo si ji taky můžete koupit, a přečíst si ji třeba i tehdy, když vám zrovna nepůjde internet. Naživo vypadá opravdu krásně. Hodnotím 5*

Pak jsem v těch horkých dnech dostala chuť na trochu žhavé romantiky, tak jsem sáhla po knížce S vědomím konce. Žhavé doslova, protože hlavní hrdinka Sally je ztělesněním ohně. Šlo o moje druhé setkání s autorkou a oproti tomu prvnímu dopadlo velice dobře. Po dočtení mám jen jedinou otázku: kdy bude dvojka? 😀 Hodnotím 4*

Poslední dubnové dny jsem strávila s Magonií. Myslím, že se mi ještě nestalo, aby mi u nějaké knihy došla slova. Bylo to... zvláštní. Snové. A skvělé. Už teď se moc těším na Aerii, která vychází přibližně za týden. Je však třeba říct, že Magonie pravděpodobně nesedne každému. Ale rozhodně se přimlouvám, abyste jí dali šanci. Hodnotím 5*

A jsme na konci. V dubnu mi dělalo společnost šest příběhů, a tentokrát jsem měla i docela šťastnou ruku při výběru, takže kromě Kruté krásy vám mohu všechny vřele doporučit.