po dlouhé době vás vítám u nového Hudebního okénka. Přiznám se, že jsem na něj malinko pozapomněla, ale v případě zájmu můžu chybějící měsíce doplnit (jsou jen dva).
Původně jsem si nebyla jistá, zda budu mít k dnešnímu dni co pouštět, protože moc dalších písniček s s tématikou přírody a jejího ničení a ochrany kromě těch, co zaznělyloni neznám. Ale naštěstí mě Tarja zachránila a jednu napsala 🙂
Calling From the Wild ze Zlína. Sice jsem nenatáčela já, ale na koncertě jsem byla, tak jsem z nostalgie vybrala tohle video.
Dneska bychom si mohli pustit někoho, kdo už dlouho nebyl... třeba Tarju :D
Vybrala jsem píseň Demons in You z alba The Shadow Self, na niž si přizvala Alissu White-Gluz z Arch Enemy. Zatím byla jediná příležitost slyšet je spolu živě, a to letos na festivalu ve Wacken.
V říjnu (aspoň myslím, že v říjnu) vyšla Demons in You i jako single se sólo verzí písně obou zpěvaček. Pro zajímavost... Tarjina verze a verze Alissy.
Předtím, než vás zavalím hromadou fotek a videí, bych jenom chtěla říct, že to bylo naprosto úžasné! Ostatně jako vždy. Méně úžasné už bylo počasí, ale s tím celkem nic nenadělám. Když jsme před třetí přišly před klub Szene, kde se koncert konal, drobně pršelo. Když jsme pak někdy kolem půlnoci vyšly ven, pořád drobně pršelo. A ráno taky... a v Brně taky. A to ani nezmiňuji, že pršelo i po celou dobu čekání na koncert. Nedávno se na facebooku vyrojila spousta článků o tom, jak všichni milují podzim. Nic proti, ale po pěti hodinách čekání a postávání v dešti by vás ta láska k němu přešla. To ale trochu odbočuji. Když nastala devatenáctá hodina a konečně začali pouštět dovnitř, vznikla solidní tlačenice, ačkoli tam v tu chvíli bylo asi jen třicet lidí. A tak se stalo, že nejlepší místa chytli ti, co přišli až dvě tři hodiny po nás... no asi vám nemusím říkat, že mě to trochu naštvalo. Počasí a tohle však byly jediné dvě věci, které mi můj jinak úžasný zážitek lehce zkalily. Tak se totiž stalo, že jsem sice byla poprvé v první řadě, ale koukala jsem se přímo na reprák. Takže videa jsou po zvukové stránce nic moc. Ale to přežijete... Říkám to proto, abyste si nemysleli, že mám třeba nekvalitní foťák, nebo tak. Foťák je v tom nevinně.
Uvažovala jsem, kterou písničku bych do aktuálního HO mohla vybrat. Původně jsem chtěla vybrat Edge of the Blade od Epicy (jako ochutnávku z alba The Holographic Pineapple Principle, které vychází tento pátek) Nedávno jsem ale po hrozně dlouhé době slyšela píseň I feel pretty, kterou nazpívala Tarja v rámci projektu Beauty and the Beat (BatB), kde spojila dohromady svůj zpěv, orchestr a bicí. Vznikla tak velice unikátní kombinace, kterou jen tak neuvidíte. Jistě, není až zas tak neobvyklé, že někdo nazpívá něco s orchestrem... ale málokdo má tak unikátní hlasový projev jako Tarja (věděli jste třeba, že se dokázala vypracovat z mezzosopránu na soprán?) A tak jsem došla k závěru, že vám pustím píseň, za kterou Tarju hrozně moc obdivuji a ještě víc si jí vážím. Protože... přes slzy dojetí teď skoro nevidím na klávesnici ona zpívá árii z Rusalky... v češtině! V češtině 19. století, ještě navíc. A já ji slyšela naživo <3 6. 4. 2013, Zlín. Nikdy nezapomenu. Ačkoliv to byl koncert s místy na sezení, možná polovinu jsme ho prostáli... a protleskali. Nádherná atmosféra. Byla jsem pak na něm ještě další den v Praze, ale ten pocit... nedá se to srovnat. Tarja vůbec mívá na koncertech úžasnou atmosféru.
Většinou se setkávám s reakcemi ve stylu "tak zpívá česky, no a co". Ale ono to není ani trochu jednoduché. A pak taky cítím určitou hrdost, že moje nejoblíbenější zpěvačka zpívá mým rodným jazykem. A že na koncertech vždycky řekne česky aspoň jednu dvě věty. A já ji za to zbožňuju <3
Hm... asi neodolám a pustím vám ještě Swanheart... Tohle je ta nejkrásnější performance, co jsem kdy slyšela. Nejen proto, že jsem měla tu čest ji slyšet živě. Prostě... staré songy Nightwish nikdo nezazpívá líp než Tarja. Ani Nightwish.
Tak, a teď zjistím, jestli tuhle rubriku vůbec někdo čte... (dlouhodobě mám spíš dojem, že ne) uvažuji totiž, že ji zruším. Má nejnižší čtenost a nejsem si tak úplně jistá, jestli to, co tu pouštím (a píšu), vůbec někoho zajímá. Je to jen na vás. Pokud ji chcete zachovat, napište mi to do komentářů. Pokud ji zachovat nechcete... napište to tam taky. V případě, že to zůstane bez odezvy, to budu brát tak, že nikoho nezajímá a zruším ji. Jenom by možná stálo za to si připomenout základní myšlenku, se kterou jsem Hudební okénko spouštěla.
Rozhodla jsem se spustit novou rubriku s názvem Hudební okénko, kde vás chci seznamovat s písněmi svých oblíbených interpretů. Vede mě k tomu fakt, že když někdy někde dojde řeč na hudbu a já se zmíním, co poslouchám, tak je nikdo nezná.
Tak jsem začátkem května 2015 začala... a přiznávám, moc se mi nechce končit. Ale sama sobě své oblíbené písničky představovat nepotřebuju, že.
