Dračí město

Osmnáct je pro každého člověka důležitý životní zlom. Plnoletost, zodpovědnost, nové možnosti... jistě to znáte. Jana si nikdy nepomyslela, že by se její život v tento den mohl změnit i jinak. Zásadněji. A lehce nezvratně. Když ji její kamarádka Viky vezme do baru, aby zapily její plnoletost, vypadá to na dobře strávený večer ve společnosti několika Vikiných kamarádů. Jeden z nich o ni projeví zájem. Janě rovněž není nesympatický, a tak si jdou po pár tancích sednout ven na lavičku. Jenže pak se něco zvrtne. Podaří se jí před ním utéct a ukrýt se v jedné postranní uličce za kontejnery. Sevřená strachem naslouchala, jak prochází kolem a hledá ji. Po chvilce to vzdal. Měla štěstí.  Ačkoliv... ne na dlouho. Její strach přilákal někoho jiného. Nebezpečnějšího. Někoho, kdo toužil po její krvi, a hodlal si ji dopřát. Všechno se to stalo během okamžiku. A pak... pak už nic nebylo jako dřív.

Úlovky ze Světa knihy 2018

Ahoj!

Květen má do konce ještě daleko, ale přesto přicházím s úlovkovým článkem už dnes. Jak nejspíš víte, ve dnech 10. - 13. 5. se v Praze konal Svět knihy. A já tam samozřejmě nemohla chybět. Letos jsem poprvé jela dvakrát, a to ve čtvrtek a v sobotu. Ve čtvrtek za nákupy a v sobotu kvůli Humbook Stage. (Bylo to skvělé. Bude-li příští rok možnost, pojedu zase.) Fotky bohužel nemám. Foťák jsem měla s sebou, ovšem ani jednou jsem na něj nepomyslela, takže zůstal po celou dobu uložen v batohu. Snad mi to prominete. 🙂 Teď už se celá třesu vám ukázat, co jsem si přivezla...

Ale předtím bych ještě chtěla poděkovat za milé setkání Verče z Bichliččina blogu, Šárce z Mého knižního ráje, Sabče z Knižní kavárny u Nely a Katce z Knižního večírku.  Moc ráda jsem vás všechny viděla a poznala. 🙂

Trochu jsem nakupovala. Dobře... trochu víc než trochu.

Přečteno za únor

Ahoj! 😎😀

Nejkratší měsíc v roce je za námi, a já bych vám ráda představila knížky, které se mi během něj dostaly do ruky.

Přečteno za listopad

Ahoj!

Letí to, letí... Listopad je za námi, a další tu bude zase až za rok. 🙂 Předposlední měsíc v roce jsem strávila se třemi knihami.

Přečteno za leden

Vítejte u lednového Přečtena. Nebude moc dlouhé: přečetla jsem totiž celé dvě knihy. Většinu měsíce jsem strávila se Smrt má vůni inkoustu, ale ona za to nemůže. 

Přečteno za říjen

Ahoj!

Říjen je za námi, a tak jsem si opět připravila shrnutí přečteného. 🙂 

Kniholov za říjen

Tak jsem se v říjnu zase neudržela. Ale mám z nich opravdu radost... a nikdo jiný mi je nekoupí. Smutná pravda.

A zrodí se píseň je třetím dílem jedné z mých nejoblíbenějších sérií a můžu říct, že ani tentokrát jsem nebyla zklamaná.

Kniholov za září

Ahoj všem!

Vítejte u zářijových přírůstků. Myslela jsem si... doufala jsem- byla jsem přesvědčená, že jich moc nebude. Oproti červenci nebo srpnu jich skutečně tolik není. Je jich "jenom" šestnáct. Ale to nevadí. Mně rozhodně ne. 😀 

Tak třeba Píseň zimy. Jeden z mála recenzních výtisků (přesněji řečeno ze dvou), které mi za tenhle měsíc obohatily knihovnu. Ačkoli zrovna Píseň zimy se u mě moc dlouho neohřeje. Recenzi mám už napsanou, jen musí nejdřív vyjít na Zeedee. A taky mám pro vás dobrou zprávu: přišla mi 2x, takže si budete moct o jeden kousek brzy zasoutěžit.   

Přečteno za září

Krásné pondělí,  (jestli něco takového existuje) 

vítám vás u zářijového Přečtena. Teď by to ještě chtělo to za srpen... ale jakože jsem nic neřekla. Na začátku měsíce jsem dočetla Střídavou péči pro kukačku od Pavla Brycze, kterou jsem měla rozečtenou z Dne nepřečtených knih. Bavila mě, četla se dobře, ale hlubší dojem nezanechala. Taky jsem moc nepobrala ten konec. Tedy, přesněji řečeno... poslední odstavec konce. Přišlo mi, že knížka je psaná s jistým nádechem ironie a možná i trochu absurdna (ačkoliv si nejsem jistá, jestli to vystihuje to, co chci říct... asi moc ne). Co do přitaženosti za vlasy některých situací bych ji přirovnala třeba ke Stoletému staříkovi od Jonase Jonassona, ať máte zhruba představu. Nicméně co jsem chtěla říct: prostě mi to "cosi jako hluboké zamyšlení nad dnešní společností" v závěru nesedlo k celkovému vyznění zbytku příběhu.  3*

Plíseň. Co je zač?

V okamžiku, kdy se s Hirkou setkáváme, žije ve světě lidí už půl roku. Bydlí ve věži yorského kostela a snaží se pochopit svět, který by měl být jejím domovem, ale přesto se v něm cítí naprosto cizí. Chybí jí Ymslanda, kde aspoň věděla, na čem je. A Rime... Svět bez Síly se jí zdá prázdný. Umírající. Několik posledních dní to navíc s Kurem nevypadá moc dobře… Hirka má strach, aby taky neumřel. Jako tenhle podivný svět. Prosí otce Brodyho, aby vzali Kura k lékaři přes zvířata. Když však veterinář řekne, že škodnou neléčí, Hirka je zoufalá. Rozhodne se sobě i svému zvířecímu kamarádovi najít nějaké bezpečnější místo. Má nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje… a taky se chce vyhnout sociální pracovnici. 

Přečteno za červenec

Zdravím!

Po měsíci (ehm, po dvou, trochu se to protáhlo) vás opět vítám u nového Přečtena, tentokrát za červenec.

Kniholov za červenec

Ahoj všem po dlouhé době,

vítám vás u nového článku. I v červenci jsem lovila knihy. Ulovila jsem jich hodně. Jakože fakt hodně.

Čtecí koutek snů 2

Ahoj! 

Po dlouhé době vás vítám u nového článku. Vzpomínáte na Čtecí koutek snů, který se objevil letos v březnu? Mezi blogery teď koluje další podobná nabídka, tentokrát však od webu Biano.cz a nám všem velice dobře známého Martinusu. A protože se dostala i ke mně, neváhala jsem ani minutu. Stejně jako minule jsem se do toho zabrala a jeden koutek mi byl málo. Aniž by to bylo v plánu, je jich opět šest... V zadání je úkol doporučit knihu sezóny. Já si však říkám, že by byla škoda se nepodělit i o další doporučení. 🙂 Takže jsem se rozhodla to spojit s knižními tipy. Aby to dávalo nějaký smysl, knížka bude vždy nějakým způsobem odpovídat konkrétnímu koutku. Hlavně obálkou. Napadlo mě to až teď dodatečně, takže v jednom případě budu mít co dělat. 😀 Tak ve dvou. Odkaz u knihy vás vždy nasměruje k bližším informacím na Martinusu.

Varianta 1. 

Na mě osobně působí ukázkově dívčím dojmem, proto i první tip bude ryze holčičí čtení. A to nic jiného, než...

Kniholov za květen

Když jsem se vracela ze Světa knihy, ani v nejmenším mě nenapadlo, že mi v květnu přibudou ještě nějaké knížky. Nicméně stalo se...

Vegetariánku jsem vyhrála na Vůni knih na facebooku v knižní rozdávačce, kde je pravděpodobnost výhry stejně vysoká jako na Klubu knihomolů: tedy velice malá (tam jsem mimochodem tenhle měsíc taky vyhrála 😃). Ebenová loutna pro mě byla naprostým překvapením, které jednoho krásného dne přišlo od Bichličky. Veru, moc děkuji a brzy se do ní pustím 🙂 

Svět knihy a já

Zdravím!

Má cesta na Svět knihy začala stejně jako můj výlet na Humbook: zaspala jsem. Ne nějakých deset patnáct minut, ale čtyři hodiny. Stane se... Ale nemuselo by se stávat pokaždé, když někam jedu 😃 (jo, narážím teď hlavně na blížící se Metalfest) 

Přečteno za únor

Ahoj, mám tu pro vás nové Přečteno 🙂

Měsíc jsem začala s Řekami Londýna, které mi zůstaly ještě z ledna. Byly se mnou až do půlky února, protože jak jsem říkala někde dřív, novou knihu většinou otvírám až ve chvíli, kdy dopíšu recenzi na tu předchozí. Vzhledem k tomu, že jsem za ty tři týdny stihla skoro zapomenout, o čem první polovina byla, k nim bohužel recenzi nemám a tak se své dojmy pokusím shrnout tady a teď. Kniha se mi četla velice dobře, autorův humor mi taky sedl a vlastně tak nějak nemám, co bych vytkla. Řeky Londýna u mě mají 4* a já se těším, až se pustím do dalších dílů (není to však takové to těšení, kdy bych je potřebovala číst nutně a hned).

Jako další přišla na řadu Temná tání, druhý díl Smrtné zimy. Po jejím dočtení jsem váhala, zda se do druhého dílu vůbec pouštět. Nicméně zvědavost nakonec zvítězila... Druhý díl se drží na úrovni toho prvního: tzn. nečekejte žádný zázrak. I v Temných táních mi tamní svět přišel značně nedokreslený, styl psaní nezajímavý a hlavní hrdinka na zabití. Kniha ode mně dostala 2* a recenzi najdete tady.

Důvěřuj, ale prověřuj...

La prise skončila. Teď už Emmeline nic nebrání vydat se s Matisou zpátky k jejím lidem a opustit zdi pevnosti. Začít poznávat svět, rozšiřovat si obzory. Konečně bude moci vyslyšet svoje sny a nebát se, že ji ostatní kvůli nim zavrhnou. Vydávají se tedy na cestu. Uplyne sotva pár hodin, když potkávají první rozpadlé stavení. A v něm rodinu bratra Jamesona. Nebo tedy respektive její zbytek. Když Emmeline vidí jejich zubožený stav, nemůže uvěřit tomu, že smrtnou zimu vůbec přežili. A začne mít výčitky svědomí kvůli jejich vyhnání z pevnosti. Když pak mezi nimi spatří i těhotnou Rebeccu, přesvědčí Matisu, aby je odvedli z toho místa pryč a pak se s nimi v jednom bodě cesty rozloučili. A Matisa pak přesvědčí zbytek jejich skupinky, protože ti se na to moc netváří. Čím víc se přibližuje okamžik rozdělení, tím víc jsou Jamesonovi nervóznější. Jako by něco chystali. Což se taky ukáže být pravda… A taky se ukáže, že věřit jim byl velice špatný nápad. A to v ten nejhorší možný okamžik.

Přečteno za leden

Vítám vás u Přečtena za leden.

Měsíc jsem začala s Opráski z historje svjeta (4*). Byly z knihovny, takže je na fotce nenajdete. Pak následovala dlouhá čtecí pauza, ale zato se skoro každý den něco dělo na blogu. Potom už jsem si ale řekla, že bych měla začít, pokud nechci mít za leden přečtenou jen jednu knihu (navíc je otázka, nakolik se Opráski dají považovat za knihu 😃). Rozhodla jsem se, že když už jsem se psala a stříhala s těmi lístečky do Knižních ležáků, bylo by fajn je taky použít. A tak jsem si vytáhla Ódinovo dítě. Trochu mi trvalo se začíst, ale ve výsledku se mi kniha líbila a jsem zvědavá, jaká překvapení si pro nás Siri Pettersen ve druhém dílu přichystala. Celkový dojem dobrý, ale přiznám se, čekala jsem větší wow. 4* a recenze tu. Když jsem dočetla Ódinovo dítě, měla jsem celkem jasno, čím budu pokračovat. Ničím jiným než netrpělivě očekávanými Hvězdami nad hlavou (5*). Co vám budu povídat: knížka je úžasná. A taky skvělá, fantastická, nádherná... a prostě... 😍 Doporučuju všemi deseti. Poslední za leden je horká novinka z Mystery Pressu, romantický thriller Pohřbení (4*). Horká novinka, u které vás bude mrazit. Recenze tady. Následně jsem sice rozečetla ještě Řeky Londýna (Ben Aaronovitch), ale už jsem je pak nestihla dočíst, takže je budu počítat až do února.

Vítěz knižního battlu. Odrovnal mě?

Když (taky máte dojem, že drtivá většina mých recenzí začíná na „Když…“? 😃) Thorrald jedné mrazivé noci najde ve sněhu pár dní staré miminko, netuší, jak to změní jeho život. Nebo možná trochu ano. (Zpravidla když najdete dítě, tak vám to změní život, že.) Velice záhy zjistí, že holčička není z jeho světa. Tak tam stojí, v ruce nůž, nemluvně před sebou na stole. Co s ní? Měl by ji zabít. Bylo by to lepší pro ně pro oba. Ale neudělá to. Prostě nedokáže… I když ví, že jí svým nynějším rozhodnutím způsobí za pár let značné problémy. V tamním světě je zvykem, že když člověk dosáhne patnácti let, zúčastní se Obřadu v hlavním městě. Účast je tak trochu povinná. Při něm musí ukázat, že umí přimknout (ovládat Sílu). Což je něco, co Hirka nedokáže. Vypadá to, že se s otcem budou muset opět vydat na cesty. Jenže je někdo (pro)zradil Radě. Že se Hirka chce Obřadu vyhnout. A řádně jí tím zkomplikuje život. Kdo? A proč? To zjištění je šokující. Byla jen otázka času, kdy Thorrald bude muset říct Hirce pravdu: že je Ódinovým dítětem. Obávaným a opovrhovaným. Teď už jí skutečně nezbývá nic jiného, než se vydat na cestu…

Úlovky z knihovny 7

Ahoj, po dlouhé době tu máme Úlovky z knihovny ☺

Tentokrát jsem si přinesla dvě pokračování, z jejichž prvních dílů jsem nebyla úplně nadšená. Ale než je úplně zatratím, chtěla jsem jim dát ještě jednu šanci. Co přesně mi na nich vadilo si můžete připomenout tady a tady. Doufám, že druhé díly budou lepší... a že neskončí vrácené nepřečtené, protože to se klidně taky může stát. Znám se. 😃

Četli jste některou z knih?