Důvěřuj, ale prověřuj...

La prise skončila. Teď už Emmeline nic nebrání vydat se s Matisou zpátky k jejím lidem a opustit zdi pevnosti. Začít poznávat svět, rozšiřovat si obzory. Konečně bude moci vyslyšet svoje sny a nebát se, že ji ostatní kvůli nim zavrhnou. Vydávají se tedy na cestu. Uplyne sotva pár hodin, když potkávají první rozpadlé stavení. A v něm rodinu bratra Jamesona. Nebo tedy respektive její zbytek. Když Emmeline vidí jejich zubožený stav, nemůže uvěřit tomu, že smrtnou zimu vůbec přežili. A začne mít výčitky svědomí kvůli jejich vyhnání z pevnosti. Když pak mezi nimi spatří i těhotnou Rebeccu, přesvědčí Matisu, aby je odvedli z toho místa pryč a pak se s nimi v jednom bodě cesty rozloučili. A Matisa pak přesvědčí zbytek jejich skupinky, protože ti se na to moc netváří. Čím víc se přibližuje okamžik rozdělení, tím víc jsou Jamesonovi nervóznější. Jako by něco chystali. Což se taky ukáže být pravda… A taky se ukáže, že věřit jim byl velice špatný nápad. A to v ten nejhorší možný okamžik.

Temná tání jsou pokračováním Smrtné zimy. Mají 368 stran a vydal je u nás Host. Po jejím dočtení jsem váhala, zda se do druhého dílu vůbec pouštět. Nicméně zvědavost nakonec zvítězila... Druhý díl se drží na úrovni toho prvního: tzn. nečekejte žádný zázrak. I v Temných táních mi tamní svět přišel značně nedokreslený, styl psaní nezajímavý a hlavní hrdinka na zabití. Navíc si Emmeline oblíbila nové slovo -  teď už není vzpurná, teď je všechno podělaný. (Všechno až na naši Em, samozřejmě.) Jsem docela zvědavá, co to bude v třetím dílu 😀 Musím však ocenit, že tentokrát tam bylo jen minimum francouzštiny - i když to bylo jen tím, že se děj odehrával mimo pevnost. Přišlo mi, že v podstatě ani sama Boormanová neví, jak by měl její svět vypadat. Jinak si to prostě nedokážu vysvětlit. Další věc: cesta k okolnímu světu v knize trvá týden, a přesto pevnost žila v izolaci sedmdesát let. To fakt nikdo za tu dobu nešel kolem? Taky je tam občas zmíněno jakési Dominium, přičemž mně osobně nebylo moc jasné, jestli pro tamní svět představuje hrozbu nebo záchranu. Dále autorka nastínila, že hrozí válka. Jak ji chce jako vyřešit v jedné knize? Protože třetí díl je závěrečný. Jasně, teda jenom za předpokladu, že se do ní opravdu pustí a není to jen plané strašení ala "bu bu bu, bude válka!". Jsem vážně zvědavá. Podle anotace třetího dílu to totiž vypadá, že o plané strašení opravdu půjde. Další věc, která mě na knize nebavila, je bohužel docela zásadní. Celá Temná tání jsou v podstatě o tom, že se z bodu A přesouváme do bodu B. V podstatě takový knižní cestopis, s nadsázkou řečeno. Akorát špatně napsaný. A bez mapy... Mapa tam však byla popsaná, tak proč ji nemohla Boormanová i nakreslit? Jak už jsem řekla výše, třetí díl plánuji číst. Přece jen, když už jsem se prokousala předchozími dvěma, tak to teď nezabalím. Navíc teď už jsem docela zvědavá, jak se Kate A. Boorman popere se zakončením trilogie. Jinak trojka se jmenuje Heartfire a v zahraničí vyšla v době, kdy u nás vycházel druhý díl (tzn. loni v listopadu). Odhaduji proto, že pokud se ji Host chystá vydat, stane se tak, pokud ne letos na podzim, nejdřív v příštím roce. 

Mé hodnocení: 2📚👎

Co říkáte na Temná tání (nebo Smrtnou zimu) vy? Líbí se vám, nebo vám taky nepřijde moc povedená?