Soutěž o Píseň zimy

Ahoj všem!

Dlouho nebyla žádná soutěž, že? Pojďme to napravit. 🙂

Píseň zimy jsem získala od portálu Zeedee na recenzi. Knížka přišla a v tuhle chvíli už ji mám přečtenou (recenze tady). Z nějakého záhadného důvodu mi ji však Albatros poslal ještě jednou... Takže jsem se se Zeedee dohodla, že si o ni budete moct zasoutěžit. Slibuji, že tentokrát po vás nebudu chtít žádné složitosti... jen odpovědět na dvě otázky:

Máte rádi zimu? (ano-ne-proč)

Jaký je váš nejsilnější hudební zážitek? (pokud nemáte, tak aspoň prozraďte písničku, s níž máte něco spojené)

Píseň zimy

Liesl je velice nadaná skladatelka. Ovšem jak už to bývá… její talent je přehlížen. Má totiž ještě mladšího bratra, který rovněž od útlého věku projevuje obdivuhodné hudební nadání. A protože z něj chce mít jejich otec druhého Mozarta, je veškerá pozornost, naděje a vzdělání upínána na něj (no a taky prostě a jednoduše proto, že Liesl je holka). V nestřežených chvílích se proto se svou hudbou uchyluje před okolním světem do Skřetího háje. Jediný, kdo její hudbě naslouchá, je mladší bratr Josef. A Král duchů, neboli Der Erlkönig… Jako malá o něm slýchávala v příbězích své babičky a hrávala si s ním ve Skřetím háji. Nebo se jí to jen zdálo? Když zmizí její sestra Käthe, Liesl ví, kdo ji unesl. A jen ona jediná ji dokáže přivést zpět… protože pokud ne, uvrhne svět do věčné zimy.

Kniholov za září

Ahoj všem!

Vítejte u zářijových přírůstků. Myslela jsem si... doufala jsem- byla jsem přesvědčená, že jich moc nebude. Oproti červenci nebo srpnu jich skutečně tolik není. Je jich "jenom" šestnáct. Ale to nevadí. Mně rozhodně ne. 😀 

Tak třeba Píseň zimy. Jeden z mála recenzních výtisků (přesněji řečeno ze dvou), které mi za tenhle měsíc obohatily knihovnu. Ačkoli zrovna Píseň zimy se u mě moc dlouho neohřeje. Recenzi mám už napsanou, jen musí nejdřív vyjít na Zeedee. A taky mám pro vás dobrou zprávu: přišla mi 2x, takže si budete moct o jeden kousek brzy zasoutěžit.   

Hořící měsíc

Lilly Swansonovou právě potkala noční můra všech nevěst: na poslední chvíli si to rozmyslel. Prakticky za pět minut dvanáct. Nechal jenom ten proklatý vzkaz. Promiň, nemůžu. Nic víc. Ve vedlejší místnosti sedí pět set hostů. A za chvíli jim dojde, že se něco hodně, ale opravdu hodně podělalo. Třeba že se vypařil ženich. Kdyby Lillyin pohled dokázal podpalovat, hořel by pravděpodobně nejen ten zatracený papírek…

Příběh s příchutí léta, zmrzliny a prvních lásek

„Rozhodla jsem se špatně.“

První slova, která na Linu vykouknou ze stránek matčina deníku, který si vedla při svém pobytu ve Florencii. Velice povzbudivé, opravdu. Myslí tím, že sem neměla jezdit? Lině právě začínají dva měsíce prázdnin ve společnosti otce, kterého nikdy nepoznala. Proč by se to najednou mělo měnit? Do žádné Itálie nechce. Jenže je tu slib, který dala své matce předtím, než zemřela… A tak je tady. Asi by se jí s prostředím sžívalo o něco lépe, kdyby při výhledu z okna nekoukala na tisíce náhrobků, pod nimiž odpočívají v pokoji američtí vojáci z druhé světové. Vážně má žít na hřbitově? Lina je rozhodnutá, že tam nezůstane. Jenže pak se stane spousta věcí. Třeba potká Rena. Nebo dostane do ruky mámin deník a rozhodne se zjistit, co se tehdy vlastně stalo…