Přečteno za květen

Vítejte u Přečtena za květen. Ehm... čtete správně. 😃 Další měsíce budou následovat, stejně tak všechny recenze, jež jsem v tuhle chvíli dlužna. Tedy hlavně ta na Nahou opici a Poslední neandrtálskou ženu. A snad i na Z kouře a kamene, ačkoliv tu jsem dočetla včera, takže na rozdíl od předchozích dvou nebudu muset lovit v paměti.

V dubnu jsem se konečně dočkala Temné krásy, a tak jsem ji samozřejmě nemohla nechat čekat dlouho. Hodnotím 5*

Když Vítr potká Pravdu

Leonardo Bertrano má starosti. Právě očekává důležitou zásilku z Byzance, ale obchody se mu poslední dobou příliš nedaří (nechodí mu zásilky – asi Česká pošta středověku). Navíc to vypadá, že i tentokrát se jeho lodě staly předmětem zájmu pirátů. Na pokraji zoufalství se rozhodne požádat o pomoc svého bývalého obchodního partnera, s nímž se však kdysi rozešel ve zlém. Proto následující vývoj událostí vůbec nečeká. Battista Sabatini mu opravdu přislíbí pomoc, ale žádá za to ruku Bertranovy dcery Alyssie…

Úlovky ze Světa knihy 2018

Ahoj!

Květen má do konce ještě daleko, ale přesto přicházím s úlovkovým článkem už dnes. Jak nejspíš víte, ve dnech 10. - 13. 5. se v Praze konal Svět knihy. A já tam samozřejmě nemohla chybět. Letos jsem poprvé jela dvakrát, a to ve čtvrtek a v sobotu. Ve čtvrtek za nákupy a v sobotu kvůli Humbook Stage. (Bylo to skvělé. Bude-li příští rok možnost, pojedu zase.) Fotky bohužel nemám. Foťák jsem měla s sebou, ovšem ani jednou jsem na něj nepomyslela, takže zůstal po celou dobu uložen v batohu. Snad mi to prominete. 🙂 Teď už se celá třesu vám ukázat, co jsem si přivezla...

Ale předtím bych ještě chtěla poděkovat za milé setkání Verče z Bichliččina blogu, Šárce z Mého knižního ráje, Sabče z Knižní kavárny u Nely a Katce z Knižního večírku.  Moc ráda jsem vás všechny viděla a poznala. 🙂

Trochu jsem nakupovala. Dobře... trochu víc než trochu.

Kniholov za únor

Vítejte po měsíci u nového Kniholovu. 🙂 Přírůstků bylo (i) tentokrát požehnaně a já se nemůžu dočkat, až se do nich pustím. Nejradši hned a do všech naráz.

Kniholov za září

Ahoj všem!

Vítejte u zářijových přírůstků. Myslela jsem si... doufala jsem- byla jsem přesvědčená, že jich moc nebude. Oproti červenci nebo srpnu jich skutečně tolik není. Je jich "jenom" šestnáct. Ale to nevadí. Mně rozhodně ne. 😀 

Tak třeba Píseň zimy. Jeden z mála recenzních výtisků (přesněji řečeno ze dvou), které mi za tenhle měsíc obohatily knihovnu. Ačkoli zrovna Píseň zimy se u mě moc dlouho neohřeje. Recenzi mám už napsanou, jen musí nejdřív vyjít na Zeedee. A taky mám pro vás dobrou zprávu: přišla mi 2x, takže si budete moct o jeden kousek brzy zasoutěžit.   

Kniholov za srpen

Ahoj všem! 

Vítám vás u nového Kniholovu, tentokrát již aktuálního. Ještě začátkem měsíce jsem byla přesvědčená, že takové množství jako v červenci (31) to rozhodně nebude. A jako... vlastně jsem měla pravdu. Třicet jedna jich není. Je jich jednadvacet. Ale! Na svou omluvu bych chtěla říct, že drtivá většina je z LK. Něco jsem vyhrála a jedna je z výměny s Medvědářkou. Za plnou cenu je tak vlastně jenom Růže a dýka. Najednou to nezní tak děsivě, že?

Začnu úlovky z LK. Jako první mi ve spárech skončila Alchymie věčnosti, kterou jsem objevila díky Bookoholic Kubovi. A když už, tak rovnou oba díly. Alchymii mám v tuhle chvíli přečtenou, a Nejistý zítřek zatím po několika prvních stránkách zanedbávám kvůli restům na blog, které se mi nahromadily za srpen.

Kniholov za červenec

Ahoj všem po dlouhé době,

vítám vás u nového článku. I v červenci jsem lovila knihy. Ulovila jsem jich hodně. Jakože fakt hodně.

Přečteno za květen

Krásný den všem, 

je tu konec měsíce a s ním nové Přečteno!

Proč u mě propadla Propast času

Není to recenze a nebudu ani tvrdit, že by být měla. Jsou to jen důvody, proč jsem to nezvládla… Moje první nedočtená kniha v roce 2017.

Dojmy až do strany 168, přičemž posledních cca pětadvacet stran jsem spíš jen zběžně prolistovala bez většího zájmu. Musím říct, že jsem vydržela dost dlouho. I z toho důvodu jsem zvažovala, zda se do knihy přece jen nezakousnout a nedočíst ji. Ale… ne. Nebavila mě a svou šanci již dostala. Myslím, že necelých sto sedmdesát stran je dostatečný prostor…

Svět knihy a já

Zdravím!

Má cesta na Svět knihy začala stejně jako můj výlet na Humbook: zaspala jsem. Ne nějakých deset patnáct minut, ale čtyři hodiny. Stane se... Ale nemuselo by se stávat pokaždé, když někam jedu 😃 (jo, narážím teď hlavně na blížící se Metalfest) 

Přečteno za prosinec

V prosinci jsem toho přečetla málo. Jako sice ne tak málo jako třeba v říjnu, ale i tak. Nutno však říct, že na rozdíl od října všechny stály za to. Až na jednu slabší výjimku, ale k té se dostanu. Teď koukám, že je mám špatně poskládané, Elementum jsem četla až po Třináctém učedníkovi. Ale nevadí, jsou i horší věci, že ☺

Přečteno za listopad

Je polovina prosince a já teprve píšu Přečteno za listopad. Výborně. Přečteno za prosinec bude nejspíš v únoru a Přečteno za leden bude... bude?  

Začátkem měsíce jsem dočetla Božskou Florence (4*), která mi zůstala ještě z října. Na to, že biografie normálně moc nemusím, jsem byla docela mile překvapená. Recenzi najdete tady.

Kniholov za listopad

Ahoj, vítám vás u Kniholovu za listopad!

Začnu staršími kousky. Hoblita už jsem myslím lehce zmínila v minulém měsíci, ale teď ho teprve mám fyzicky. V knihovně jsem ulovila knížky obou Barbar, Woodové i Erskinové. Uprostřed Na pokraji temnoty od BE, vpravo (uznávám, není moc vidět) Posvátné místo od BW.

Kniholov za říjen

Ahoj všem,
je tu konec měsíce a já vás tak mohu opět přivítat u nového Kniholovu! Asi nemá smysl zase říkat, jak ten čas letí... radši se pojďme podívat, co mi v říjnu přibylo.

Ještě předtím bych se však s vámi chtěla podělit o své dojmy z Humbooku. Samostatného článku jste byli ušetřeni proto, že jsem tak nějak zapomněla fotit. Počkat, vlastně jednu mám...

To je možné jenom u mě, vážně. Moje původní představa byla, že budu vstávat o půl páté, abych v deset byla v Praze.

Tajemství balíku 23 - Knihobit

Ahoj, vítám vás srpnového knihobitího balíčku. Tedy aspoň myslím, že je srpnový... no prostě u toho nejnovějšího. Moc se omlouvám za fotky, které jsou tentokrát trochu tmavé, ale fotila jsem v kavárně a byla tam tma.

Balicí papír.

Tradiční dopis...

Časopis Vlastní cestou, praktická taška ("to modré") a nízkosacharidový nápoj. Ještě jsem ho neochutnala, ale až tak učiním, určitě to sem dopíšu. Tak už jsem ochutnala... a jako dá se to pít, takže asi dobrý.

A na závěr knížka. Pokud jste četli Kniholov za srpen, nebude již pro vás překvapením. A pokud ne... V balíčku jsem měla Kulku od Mary Louise Kellyové, která mě zaujala už v době, kdy vyšla. Četl jste ji někdo?

A co přinesl Knihobit vám? Pochlubte se! :) 

Kniholov za srpen

Áhoj, 

vítám vás všechny u Kniholovu za srpen! 

Začneme úlovky z Levných knih. To jsem tak jednou u Suzanne viděla Nezadanou... a došla jsem k závěru, že ji taky nutně potřebuju. A pokud máte dojem, že ji na obrázku nevidíte, tak vidíte dobře. Nicméně v Brně vím ještě o jedněch LK, tak snad to napotřetí vyjde... Mám sice dojem, že na internetu se dá ještě normálně sehnat, jenže za plnou cenu. A komu by se chtělo ji kupovat za plnou, když ji může mít za 40,- ? 

Na první výpravě za Nezadanou jsem pořídila společné vydání Obrazu Doriana Graye a Strašidla Canterwillského. Obojí jsem četla už kdysi dávno v jednom vydání z 60. let. Byly v něm i nějaké další povídky, nicméně ty mě tolik nenadchly. Takže když jsem zvažovala, které vydání Obrazu pořídím, zjistila jsem, že existuje i tohle společné vydání, kde je jen Obraz a Strašidlo. A když jsem viděla tu cenu, prostě jsem neodolala... Zároveň jsem tam viděla Legionáře od Bureše a tak jsem ho tam taky nemohla nechat. Autor napsal i Propast času, kterou mám rovněž doma (a "překvapivě" jsem ji ještě nečetla). Jinak pokud vám někdy budu tvrdit, že napsal Proud času, tak si toho nevšímejte, plete se mi to s Crichtonem. 

Marně jsem doufala, že na druhé výpravě budu úspěšnější. Když jsem tedy zjistila, že cíl mise ani tentokrát nebude splněn, tak jsem si řekla, že se aspoň porozhlédnu. A jak jsem se tak rozhlížela, zjistila jsem, že "nutně potřebuju" Psí srdce od Bulgakova. Už jsem od něj četla (taky už je to delší doba) Mistra a Markétku (pořádně nedokážu vyjádřit, jaké pocity jsem při čtení měla - doporučuji, doporučuji, DOPORUČUJI! Ikdyž pravda, je trošičku náročnější). Pak jsem od něj četla ještě Divadelní román, ale ten mě moc neoslovil. Přikládám to skutečnosti, že divadelní prostředí mi není nijak blízké. Pak můj pohled spočinul ještě na knížce ...o psu nemluvě od Connie Willisové. Kterou výjimečně nemám pro sebe, ale pro babičku. Sice si tak úplně nejsem jistá, co řekne na cestování v čase, ale ten boxer se jí bude líbit. 

Posuňme se dál. Vlevo je Kulka, kterou jsem našla v nejnovějším Knihobitím balíčku. Zaujala mě už dřív, tak jsem zvědavá. Vedle ní je Hluboký hrob, který jsem si vybrala u nakl. Mystery Press, protože se jim líbila jedna z mých recenzí (na Případ Pegasus nebo Podfuk, teď nevím). Každopádně mám velikou radost a až ho přečtu, taky na něj bude recenze. Trojici uzavírá Merde po evropsku, které jsem vyhrála na fb albatrosmedia. A vy si na něj už můžete přečíst recenzi.

Poprask v sýrové uličce jsem našla v minulém Knihobitovi, ale mám teď balíčky nějak pomotané a Kniholov za červenec myslím stejně nebyl. Takže se rovnou zeptám: chtěli byste ho? 

Zlomený muž. Musím říct, že mě docela překvapilo, když jsem od sestry dostala k narozeninám knížku. Její knížku. Ikdyž ta knížka by asi měla být v uvozovkách, protože to nemá ISBN a na světě jsou snad jen dva exempláře, pokud vím (to jen kdybyste si ji zatoužili také pořídit). Ale i tak... milé, že? :)   

Tentokrát na závěr nebude komínek, ale zátiší ;)

Devět kousků. Dvě dostané, jedna vyhraná a polovina z Levných knih. Já si myslím, že to celkem jde... =D

 A co jste si v srpnu pořídili vy?

Mé knižní série 1

Zdravím všechny náhodné i nenáhodné čtenáře! 

Prázdniny se některým z vás pomalu chýlí ke konci a úměrně tomu snad začne růst má aktivita na blogu. Je to zajímavé, ale ikdyž mám přes léto docela dost času, moje čtecí a blogovací aktivita vždy povážlivě klesne. Ale pořád lepší než loni, kdy jsem se odmlčela na... hodně dlouho. Věřte mi, že nechci, aby se ten scénář opakoval... Tak snad tentokrát ne. Teď už však přejdu k tomu, co vás zajímá: k článku samotnému, respektive k mým knižním sériím. Rozhodla jsem se jej nazvat čistě takto, nikoliv Mé (zatím) nedokončené knižní série (nebo nějak podobně), jednak proto, že drtivá většina sérií v mé knihovně je v tuhle chvíli dokončená (kromě Zeměplochy =D) a taky z toho důvodu, že bych vám tu časem ráda představila i některé kompletní kousky. Tedy dokončená v tom smyslu, že to, co u nás vyšlo mám, a případné další díly teprve čekají (a někdy nečekají) na přeložení. Nápad na tento typ článku není můj, poprvé jsem ho viděla na blogu Knižní blog neblog? a pak před několika dny u Šárky z Můj knižní ráj, kdy jsem si řekla, že bych něco podobného taky mohla zkusit sepsat. 

Nepochybně už hoříte zvědavostí, kterou sérii jsem vybrala. Nebudu už tedy déle napínat... je to série o Alessandře d'Ascoli od Barbary Goldstein. U nás vyšly díly: 

1. Zapomenutý papež
2. Boží schrána
3. Šalomounův prsten
4. :(
5. :(

V originále pak ještě další dva. Obávám se však, že tohle je zrovna konkrétní případ, kdy další díly na vydání nečekají. Knižního klubu jsem se ptala asi před rokem (možná před dvěma), takže pouvažuji, zda se na ně neobrátit znovu. Nejspíš víte, že anotace na blog normálně nedávám, nicméně se k tomu tentokrát uchýlím, protože jsem knížky četla tak před dvěma lety a fakt bych už z hlavy nedala, o čem jsou.  

Zapomenutý papež

Mladá Florenťanka Alessandra d’Ascoli pátrá z pověření Cosima de Medici po zmizelých rukopisech a objeví antický papyrus. Jeho poselství je bomba: Petr nebyl prvním papežem. Alessandra jen o vlas unikne atentátu a uprchne zpátky do Florencie. Atentátníkovy stopy vedou do vysoké církevní hierarchie.

V nebezpečí se náhle neocitá nejen Alessandra, ale také její životní láska – Niketas, tajuplný kněz z Byzance...

Boží schrána

Z papežova pověření hledá florentská knihkupkyně Alessandra d’Ascoli v Jeruzalémě papyrus, který byl uloupen ve Vatikánu. Neví, že ji zloděj sleduje a usiluje jí o život. Rytíř-mnich Řádu Kristova, což jsou nástupci templářů, předtím zavraždil papežova archiváře, jenž vzácný dokument opatroval. V labyrintu pod Chrámovou horou teď pronásleduje Alessandru. Vzplane boj na život a na smrt.

Šalomounův prsten

Na Řím prší krev. Zlověstné znamení zvěstuje neodvratnou smrt papeže Evžena IV. Ten ještě stačí pověřit Alessandru d’Ascoli pátráním po legendárním pečetním prstenu krále Šalomouna, který jeho držiteli propůjčuje nepředstavitelnou moc. Kolem Alessandry najednou umírají přátelé, ona sama je zaživa pohřbena v katakombách. Podaří se jí uniknout, ale inkvizice ji i jejího milence obviní z vraždy papeže. Alessandřina hranice už začíná hořet...

Co jsem se setkala s názory na tuhle sérii, většinou lidem vadí, že knihy obsahují příliš mnoho církve, příliš mnoho církevních hodností a tak nějak příliš mnoho křesťanství, mám takový dojem. Je třeba si uvědomit, že v polovině 15. století církev byla běžnou součástí životů lidí a nemělo by být překvapující, že když se kniha jmenuje Zapomenutý papež, autorka půjde trochu do hloubky. Vím, není to pravidlo. Nicméně na Goldsteinovou je spoleh. Navíc (a teď, doufám, neprozrazuji nic zásadního) se hlavní hrdinka pohybuje v blízkosti papeže a její otec byl (myslím) inkvizitor. V každém případě byl dominikán. Teď už snad chápete, proč jsou všechny ty církevní hodnosti nutné...

Barbara Goldstein bývá přirovnávána k Danu Brownovi, nicméně Goldsteinovou ocení spíše ženy. Na muže to přece jen bude asi trochu moc zamilované. Nicméně jestli se mezi vámi najde nějaký odvážlivec, který to zkusí... určitě dejte vědět. Dobrodružné to je, to jako jo, i napínavé, ale je to i romantické. A taky oddechové a zajímavé. Prostě perfektní mix všech těchto složek :)

Na buxu mají druhý a třetí díl ve výprodeji za sympatických osmdesát korun ;) První v pohodě seženete na Můj antikvariát.cz, a knihovna to kdyžtak jistí.

Autorce u nás jinak vyšla ještě samostatná kniha Stavitelka pyramid. Taky jsem ji četla, líbila se mi, ale příběhy o Alessandře mám radši :)

Jednou bych se k nim moc ráda vrátila. Třeba až vyjde čtvrtý díl...? Dobře, taky bych se nemusela dočkat =D

Vím jistě, že se k nim jednou vrátím. A vím to od chvíle, kdy jsem dočetla první díl. ♡ Ten pocit nemívám moc často. A proto si každou knihu, u níž ho zažiju, velice dobře pamatuji...

Znáte tuhle sérii? Zaujala vás? :)

Mám v hledáčku 3

Ani jsem nevěřila, že to nastane tak rychle, ale jsem tu s novým Mám v hledáčku a ukážu vám v něm další hromadu knížek, které prostě nutně potřebuju =D

Jdeme na to!

Jako první tu mám Dívku z Bernau, která vyšla teď někdy nedávno. Je to jediný případ, kdy nad pořízením trochu váhám, protože se chci vyhnout zklamání, které mi autorka už jednou přichystala v podobě své knihy Glencoe. Teď mám od ní doma Děti moře, o nichž mi bylo řečeno, že jsou snad nejlepší. Nicméně abych pravdu řekla, nedůvěra přetrvává... Takže zkusím Děti moře a po nich se rozhodnu, jestli dám šanci i Dívce z Bernau.

Dál si chci pořídit Porodní bábu z Benátek, která by prý měla být hezká nenáročná oddechovka.

¨

A asi trochu zariskuju a koupím rovnou i druhý díl, protože ten mě láká snad ještě víc.

Potom jsem na blogu Aires's world of books objevila knihu Konec řetězce, která se alespoň podle anotace zdá být určená přesně pro mě.

Taky bych doma ráda měla Rodinné prokletí, které jsem objevila na blogu Můj knižní ráj a vypadá... prostě jako knížka, kterou nutně potřebuju mít doma. Ale tak (co si budeme nalhávat) vypadají všechny =D

Další takovou je Podfuk... 

Na závěr bych si ráda pořídila Guttu z Bubnu z blogu Knižní kavárna u Nely :-)

A co si chcete koupit vy?

Čokoláda, spousta čokolády…

A přece tahle knížka není ani trochu sladká. Kdyby nezahlédly masopustní průvod, nejspíš by Vianne s dcerou Anouk už tak nenápadné městečko Lansquenet nad Tannou bez povšimnutí minuly a jejich příběh by se odehrával někde úplně jinde. Nicméně se tak nestalo a za a jejich příběh by se odehrával někde úplně jinde. Nicméně se tak nestalo a začátkem února tak našly místo, kde se rozhodly usadit. Možná nový domov. Vianne se rozhodne otevřít si obchůdek s čokoládou, který je umístěn přímo na náměstí… a přímo naproti kostelu. Navíc v době začínajícího půstu… Tamní farář ji proto opravdu nemá rád. Navíc nechodí do kostela… No není to podezřelé? Brzy se mezi nimi rozhoří soukromý boj. Vianne si však brzy k jeho nelibosti svou přátelskostí, živostí a optimismem získává stálou klientelu a především nové přátele a spojence. Přičemž některým pomůže nalézt novou chuť do života a jiným ho úplně změnit. Ke zlosti faráře Reynauda. Ten se proto rozhodne ji z města vyštípat. I kdyby se měl pohybovat na hraně. Což se ovšem ukáže nebýt tak snadné, jak se na první pohled zdálo. Podaří se mu to nebo Vianne s Anouk konečně naleznou stálý domov?     

Již tradiční začátek názorové části mých recenzí… nebudu ani tentokrát měnit. Knihu Čokoláda napsala autorka Joanne Harris a u nás ji v roce 2007 vydalo nakladatelství Knižní klub. Je prvním dílem trilogie o Vianne Rocherové. Má 256 stran a filmovou obálku. Filmové obálky se mi většinou nelíbí a ani tahle není výjimkou. Film jsem neviděla, takže srovnávání mezi ním a psanou verzí nebude. V průběžných dojmech jsem psala, že mě Čokoláda v první polovině moc nechytla. V té druhé to už bylo trochu lepší, akorát si říkám, jestli to bylo tím, že mě příběh začal víc bavit nebo vědomím blížícího se konce. To se nejspíš nikdy nedozvím. Nic se tím však nemění na skutečnosti, že jsem čekala něco trochu víc. Příběh ve mně nezanechal žádný hlubší dojem. Asi i díky tomu, že jsem se setkala jenom s kladnými ohlasy… Možná proto byla má očekávání příliš vysoká na to, aby mohla být naplněna. Taky jsem i trochu měla očekávat, že po řadě skvělých příběhů jednou přijde takový, který mě tolik neosloví. Trochu mě mrzí, že to padlo zrovna na tuhle knížku, protože jsem se na ni opravdu těšila. Nedá se nic dělat. Další díly si určitě přečtu (když už je mám doma =D), ale asi to nebude hned. Nějak nepotřebuji vědět, co se dál s hlavními hrdiny stane… a to je podle mě špatně. Netvrdím, že je knížka špatná, vůbec ne. Jenom jsem od ní asi čekala moc. Nebo prostě ještě nebyl její čas. Tak si říkám… to zní, jak kdyby měla odejít na věčnost =D Nicméně věřím, že mi rozumíte. Příběh je takový oddechový, a přece reálný a věrohodný. A plný čokolády. Připravte se na to, že na ni v průběhu čtení minimálně jednou dostanete chuť. Jako já. Měla jsem ji od začátku do konce. Kolik tabulek mi v průběhu čtení padlo za oběť? Překvapivě jenom jedna. Víc jsem jich doma totiž nenašla. Chuť však byla permanentní, proto vás na to upozorňuji. :-) I když… já mám chuť na čokoládu 24 hodin denně i normálně, aniž bych o ní musela číst =D Ale posuňme se dál. Kniha je psána ich-formou, střídají se kapitoly z pohledu Vianne a faráře s nezapamatovatelným jménem Reynauda. Asi nemusím říkat, že Vianne mi byla o hodně sympatičtější. Naštěstí byly kapitoly krátké a pravidelně se střídaly. Bylo zajímavé pozorovat, jak moc se s příchodem hlavní hrdinky a její dcery změní v průběhu necelých dvou měsíců životy tamních obyvatel. Taky bylo zajímavé pozorovat, jak moc je život v malém městě neměnný. Kdyby tam nebyla zmíněna jedna událost z roku 1975 a nebylo u ní řečeno, že se stala před dvaceti lety, asi byste nevěděli, do jakých časů příběh umístit, protože se mohl odehrávat v podstatě kdykoliv ve 20. století. Já jsem tápala taky. Nebudu vám Čokoládu doporučovat (na druhou stranu, odrazovat vás od ní taky nehodlám), ale třeba se vám bude líbit víc než mně. :-)

Mé hodnocení:  

Četli jste Čokoládu? Stává se vám, že při čtení dostanete chuť na něco, o čem se v knížce píše? (Já to zažila poprvé.)