po dlouhé době vás vítám u nového Hudebního okénka. Přiznám se, že jsem na něj malinko pozapomněla, ale v případě zájmu můžu chybějící měsíce doplnit (jsou jen dva).
Původně jsem si nebyla jistá, zda budu mít k dnešnímu dni co pouštět, protože moc dalších písniček s s tématikou přírody a jejího ničení a ochrany kromě těch, co zaznělyloni neznám. Ale naštěstí mě Tarja zachránila a jednu napsala 🙂
Calling From the Wild ze Zlína. Sice jsem nenatáčela já, ale na koncertě jsem byla, tak jsem z nostalgie vybrala tohle video.
Vítám vás po dlouhé době u nového HO. Jak už název napovídá, tentokrát to nebude obyčejné. Bude to přímo Epické. V sobotu totiž byla v Praze Epica a Powerwolf. A já jsem si to samozřejmě nemohla nechat ujít. Cesta probíhala v klidu. Na místo jsem dorazila někdy před čtvrtou, hala se otvírala v šest. Tentokrát mi přišlo, že čekání venku uteklo docela rychle (možná to bylo tím, že tentokrát jsem s sebou měla knížku). Koncert se konal ve Foru Karlín, kde byla v prosinci i Tarja.
Předkapelu jim dělali Beyond The Black, kteří pro mě do této chvíle byli zcela neznámí. Hráli asi půl hodiny, ale i tak můžu říct, že docela zaujali. Po nich (a po dalších dvaceti minutách chystání pódia) přišla na řadu Epica. Epica byla hlavní důvod mého sobotního výletu. Naživo jsem je viděla poprvé, a tak jsem byla patřičně natěšená. A...? Hudba dobrá, zpěv dobrý. Ale vystoupení malinko statický. Přišlo mi, že se Simone skoro nehnula od mikrofonu, který měla ve stojanu. Žádný tanečky. 😞
Dneska bychom si mohli pustit někoho, kdo už dlouho nebyl... třeba Tarju :D
Vybrala jsem píseň Demons in You z alba The Shadow Self, na niž si přizvala Alissu White-Gluz z Arch Enemy. Zatím byla jediná příležitost slyšet je spolu živě, a to letos na festivalu ve Wacken.
V říjnu (aspoň myslím, že v říjnu) vyšla Demons in You i jako single se sólo verzí písně obou zpěvaček. Pro zajímavost... Tarjina verze a verze Alissy.
Předtím, než vás zavalím hromadou fotek a videí, bych jenom chtěla říct, že to bylo naprosto úžasné! Ostatně jako vždy. Méně úžasné už bylo počasí, ale s tím celkem nic nenadělám. Když jsme před třetí přišly před klub Szene, kde se koncert konal, drobně pršelo. Když jsme pak někdy kolem půlnoci vyšly ven, pořád drobně pršelo. A ráno taky... a v Brně taky. A to ani nezmiňuji, že pršelo i po celou dobu čekání na koncert. Nedávno se na facebooku vyrojila spousta článků o tom, jak všichni milují podzim. Nic proti, ale po pěti hodinách čekání a postávání v dešti by vás ta láska k němu přešla. To ale trochu odbočuji. Když nastala devatenáctá hodina a konečně začali pouštět dovnitř, vznikla solidní tlačenice, ačkoli tam v tu chvíli bylo asi jen třicet lidí. A tak se stalo, že nejlepší místa chytli ti, co přišli až dvě tři hodiny po nás... no asi vám nemusím říkat, že mě to trochu naštvalo. Počasí a tohle však byly jediné dvě věci, které mi můj jinak úžasný zážitek lehce zkalily. Tak se totiž stalo, že jsem sice byla poprvé v první řadě, ale koukala jsem se přímo na reprák. Takže videa jsou po zvukové stránce nic moc. Ale to přežijete... Říkám to proto, abyste si nemysleli, že mám třeba nekvalitní foťák, nebo tak. Foťák je v tom nevinně.
Uvažovala jsem, kterou písničku bych do aktuálního HO mohla vybrat. Původně jsem chtěla vybrat Edge of the Blade od Epicy (jako ochutnávku z alba The Holographic Pineapple Principle, které vychází tento pátek) Nedávno jsem ale po hrozně dlouhé době slyšela píseň I feel pretty, kterou nazpívala Tarja v rámci projektu Beauty and the Beat (BatB), kde spojila dohromady svůj zpěv, orchestr a bicí. Vznikla tak velice unikátní kombinace, kterou jen tak neuvidíte. Jistě, není až zas tak neobvyklé, že někdo nazpívá něco s orchestrem... ale málokdo má tak unikátní hlasový projev jako Tarja (věděli jste třeba, že se dokázala vypracovat z mezzosopránu na soprán?) A tak jsem došla k závěru, že vám pustím píseň, za kterou Tarju hrozně moc obdivuji a ještě víc si jí vážím. Protože... přes slzy dojetí teď skoro nevidím na klávesnici ona zpívá árii z Rusalky... v češtině! V češtině 19. století, ještě navíc. A já ji slyšela naživo <3 6. 4. 2013, Zlín. Nikdy nezapomenu. Ačkoliv to byl koncert s místy na sezení, možná polovinu jsme ho prostáli... a protleskali. Nádherná atmosféra. Byla jsem pak na něm ještě další den v Praze, ale ten pocit... nedá se to srovnat. Tarja vůbec mívá na koncertech úžasnou atmosféru.
Většinou se setkávám s reakcemi ve stylu "tak zpívá česky, no a co". Ale ono to není ani trochu jednoduché. A pak taky cítím určitou hrdost, že moje nejoblíbenější zpěvačka zpívá mým rodným jazykem. A že na koncertech vždycky řekne česky aspoň jednu dvě věty. A já ji za to zbožňuju <3
Hm... asi neodolám a pustím vám ještě Swanheart... Tohle je ta nejkrásnější performance, co jsem kdy slyšela. Nejen proto, že jsem měla tu čest ji slyšet živě. Prostě... staré songy Nightwish nikdo nezazpívá líp než Tarja. Ani Nightwish.
Tak, a teď zjistím, jestli tuhle rubriku vůbec někdo čte... (dlouhodobě mám spíš dojem, že ne) uvažuji totiž, že ji zruším. Má nejnižší čtenost a nejsem si tak úplně jistá, jestli to, co tu pouštím (a píšu), vůbec někoho zajímá. Je to jen na vás. Pokud ji chcete zachovat, napište mi to do komentářů. Pokud ji zachovat nechcete... napište to tam taky. V případě, že to zůstane bez odezvy, to budu brát tak, že nikoho nezajímá a zruším ji. Jenom by možná stálo za to si připomenout základní myšlenku, se kterou jsem Hudební okénko spouštěla.
Rozhodla jsem se spustit novou rubriku s názvem Hudební okénko, kde vás chci seznamovat s písněmi svých oblíbených interpretů. Vede mě k tomu fakt, že když někdy někde dojde řeč na hudbu a já se zmíním, co poslouchám, tak je nikdo nezná.
Tak jsem začátkem května 2015 začala... a přiznávám, moc se mi nechce končit. Ale sama sobě své oblíbené písničky představovat nepotřebuju, že.
Dobře, vidím vaše zděšené výrazy, přenechám veršování povolanějším a řeknu vám k dnešní písničce něco víc. Dlouho tu nebyla Epica. Naposled (a poprvé?) někdy v dubnu. Pro tentokrát jsem vybrala píseň Burn To a Cinder, která se objevila na albu Design Your Universe (2009). Volba na ni padla ještě z jiného důvodu: existuje k ní jedno fanmade video... se záběry z Twilight ságy. No a jak možná nejspíš víte, před pár dny jsem ji četla. A při čtení si na píseň několikrát vzpomněla. Ale o to nejde. Jde o to, že... ta písnička se k příběhu dokonale hodí. Když se zaposloucháte do slov... Až mě napadá, jestli se při jejím psaní Epica na Twilight fakt nekoukala. Hmm... asi ne. Ale... kdo ví?
Je konec července a to znamená, že... nastal čas opět otevřít Hudební okénko! :-) Taky to znamená, že je léto v plném proudu a teploty dávají zabrat. Je tedy ideální čas si těch vedrech pustit něco z mrazivého severu... konkrétně z Finska. A vy se konečně dozvíte, kterou písničku jsem vám chtěla pustit v květnu a pak jsem místo ní vybrala Not Like the Other Girls. A je to... In the Shadows od The Rasmus! Tahle píseň je zajímavá tím, že k ní jsou natočené tři různé verze videoklipů. Finská, švédská a americká. Já vám tu ukážu tu americkou, protože ji mám nejradši. Ale o zbylé dvě nepřijdete, bude na ně pod videem odkaz. Tuhle verzi mám nejradši proto, že tam je v 2:52 jeden okamžik (scéna), který když vždycky vidím, tak se mi vybaví jedna vzpomínka (aneb takhle nějak jsem si připadala na svém prvním koncertu Tarji, i ten výraz jsem měla podobný =D)
Zbylé dvě verze jsou tady (finská) a tady (švédská).
Příjemný poslech přeji! :-) Znáte tenhle song, nebo cokoliv jiného od The Rasmus?
Vím, že minulé HO vyšlo teprve včera, ale po poslechnutí téhle písně si prostě nemůžu pomoct. Tarja dneska vydala single Innocence. Kdybych HO zveřejňovala až dnes, neslyšeli byste v něm We Are the Others, ale Innocence. Poslouchám ji dneska celý den, prakticky několik hodin v kuse a pořád nemám dost. Poslouchám ji i ve chvíli, kdy píšu tenhle příspěvek a až dohraje, okamžitě dávám přehrát znovu. Kdybych svůj pocit měla vyjádřit jedním slovem, bude to... dokonalost.
Moje nejposlouchanější písnička za poslední dobu, troufnu si říct. Hned po Supremacy od Tarji, ale tu si pustíme třeba někdy jindy... Nicméně pokud byste přece jen byli zvědaví, takhle zní rajská hudba. Aspoň ta moje. Navíc Delain tu ještě nebyli. We Are the Others má několik verzí, studiovou, tady tuhle a ještě nějakou speciální, myslím. A pokud to je jinak, tak se omlouvám za mystifikaci.
Normálně sice Hudební okénko bývá až kolem dvacátého, ale výjimečně bude už teď. The Rasmus jsem chtěla pustit tak jako tak (byť jinou písničku), takže se vlastně zas tak nic velkého neděje.
Tohle video jsem chtěla udělat už hrozně dlouho... Proč jsem ho tedy neudělala už dřív? Protože jsem se prostě nedokázala přimět zadat do vyhledávače "Tarja Turunen" a "2005". Kdo ví, co se v tom roce stalo, tak mi asi bude rozumět. Proč jsem potřebovala fotku z té konference? Jak to s písničkou souvisí? To už neprozradím, ale věřím, že na to přijdete... ;-)
Ahoj :-) Po měsíci opět přišel čas otevřít Hudební okénko a pořádně vyvětrat... :-) A protože je dnes Den Země, i dnešní video/písnička bude tak trochu k tématu... ;-) Jenom se nemůžu rozhodnout, jestli si dnes pustíme Nightwish nebo Epicu. Takže kompromis... pustíme si obojí O:-)
Jak je dlouhá, tak je nádherná... A k tomu dokonalé video... Vydržte první minutu a půl tmy a věřím, že mi dáte za pravdu. Opravdu. :-)
Všechny vás po měsíci (ujasnila jsem si, že tahle rubrika bude měsíční - ledaže byste ji tu chtěli častěji) vítám u Hudebního okénka. Ikdyž tentokrát by asi bylo přesnější říct u Hudebního okna, protože toho bude opravdu hodně. Mám za sebou svůj první koncert německé a capella symphonic metalové skupiny Van Canto. Mám za sebou... To zní, jako bych tomu byla ráda, ale věřte mi, že kdybych měla možnost si to zopakovat, tak neváhám. Na koncert jsem vyrazila společně se Zdebrou a měly jsme místa až úplně před pódiem, takže nám byli Van Canto téměř na dosah...a někteří z nich tu nepatrnou hranici překročili, takže jsem si stiskla ruku s Ingou a Rossem :-) Videa jsou v pořadí, v jakém jsem je pořídila. All My Life z nového alba Voices of Fire
Potom moje oblíbená Speed of Light, která mě přiměla se o ně začít více zajímat.
A jako úplně poslední píseň večera zazněla novinka The Bardcall :-) Tady se omlouvám za ten useknutý začátek, začali hrát dřív, než já natáčet =D
A na závěr pár fotek. Mohly být celkem povedené, leč nejsou, protože tam byl všude ten zatracený kouř.
Dnes bychom si mohli zase jednou po dlouhé době pustit písničku... :-) A protože je dneska Valentýn (jo, taky s tím hodlám otravovat =D), vybrala jsem jednu tematickou ;-)
Já třeba prozradím, že můj názor na tento svátek se včera nedávné době změnil. Dřív jsem nechápala, proč by se u nás americký svátek měl slavit. Na druhou stranu... Je přece krásné si vzájemně udělat radost nějakou milou drobností, ne? Dneska bych tedy i slavila... jenže není s kým.
Dnes jsou to na den přesně čtyři roky od mého historicky prvního koncertu Tarji. Takže dnešní video bude z této pro mě osobně velice důležité hudební události. Je možné, že už jsem o tomto svém zážitku několikrát psala a je velice pravděpodobné, že ještě několikrát budu. Pro někoho může být památným dnem okamžik, kdy poprvé usedl za volant nebo třeba upekl svůj první dort, a tak se v něm probudí k oné činnosti vášeň trvající po celý život. A pro mě je takto památným okamžikem den, kdy jsem naživo poprvé slyšela Ji.
Přemýšlela jsem, jaké video vám dnes ukážu a nakonec jsem se rozhodla pro Dark Star. Navíc jsem se nechtěla opakovat, některé písně jsem už pouštěla v reportážiz koncertu. Video možná nevyniká kvalitou obrazu ni zvuku, ale zato jsem se v něm našla. Doslova. Ta tleskající ruka v dolním levém rohu na kraji v 2:37 s černofialovým rukávem je totiž moje. =D
Blíží se Vánoce, takže dnešní HO se ponese v tomto duchu. Normálně mě ta vánoční atmosféra moc nebere, ale tohle bylo něco tak neskutečně nádherného...Můj šestý koncert Tarji, a s každým dalším ji zbožňuju čím dál tím víc. A je úplně jedno, jestli to je rock, klasika nebo koledy...protože ať už se pustí do čehokoliv, vždycky je v tom zatraceně dobrá.
Jsem tu po čase opět s touto rubrikou... Co si dnes pustíme? V těch horkých letních dnech by to chtělo něco trochu mrazivého, nemyslíte? ;-) Má volba padla na Die Alive od Tarji, což je písnička, která mě k ní přivedla.
Opět po měsíci nastal čas otevřít Hudební okénko a zaposlouchat se... :-) Dnešní písnička je od skupiny Van Canto, jmenuje se Primo Victoria a je o Dni D, od něhož dnes uplynulo 71 let.
Rozhodla jsem se spustit novou rubriku s názvem Hudební okénko,
kde vás chci seznamovat s písněmi svých oblíbených interpretů. Vede mě k tomu
fakt, že když někdy někde dojde řeč na hudbu a já se zmíním, co poslouchám, tak
je nikdo nezná. Pro začátek jsem vybrala píseňÉlan od Nightwish jako takovou menšíochutnávku z jejich nejnovějšího počinu Endless
Forms Most Beautiful.
