V okamžiku, kdy se s Hirkou
setkáváme, žije ve světě lidí už půl roku. Bydlí ve věži yorského kostela a
snaží se pochopit svět, který by měl být jejím domovem, ale přesto se v něm
cítí naprosto cizí. Chybí jí Ymslanda, kde aspoň věděla, na čem je. A Rime... Svět
bez Síly se jí zdá prázdný. Umírající. Několik posledních dní to navíc s Kurem
nevypadá moc dobře… Hirka má strach, aby taky neumřel. Jako tenhle podivný
svět. Prosí otce Brodyho, aby vzali Kura k lékaři přes zvířata. Když však veterinář
řekne, že škodnou neléčí, Hirka je zoufalá. Rozhodne se sobě i svému zvířecímu
kamarádovi najít nějaké bezpečnější místo. Má nepříjemný pocit, že ji někdo
sleduje… a taky se chce vyhnout sociální pracovnici.
Vypadá to, že v botanické
zahradě by mohli mít aspoň pár hodin klid. S Kurem to vypadá opravdu
kriticky, když v tom najednou… praskne. K Hirčině nemalému šoku. A další
přijde vzápětí: z havrana se vyklubala bledá postava. Podezřele povědomá.
Místo očí má pouze bělmo a místo prstů drápy… Opravdu se nachází v jedné místnosti
s mrtvorozeným. Ale jak to? Opustila Ymslandu zbytečně? Vždyť přece mimo
jiné odešla kvůli slepým! A teď tu jeden
stojí. Teda leží. Hirka by nejradši okamžitě utekla, ale zároveň jí brání
pocit, že ho nemůže nechat samotného v tom cizím neznámém světě. Stejně
jako byla před pár měsíci ona sama. Tak se seznamuje s Naiellem. Také se
jí potvrdí to, že byla sledovaná: někdo se ji pokusí unést. Ale to se
přepočítal… Hirka se nedá. Ale proč vůbec? Nezbývá než to zjistit. Tak začíná cesta za odhalením pravdy (mimo
jiné i o plísni), v jejímž cíli čeká na Hirku nejedno překvapení… Přičemž
to největší se dozví sama o sobě.
Plíseň
je druhým dílem trilogie Havraní kruhy norské autorky Siri Pettersen. Vydalo ho
u nás nakladatelství Host a třetí díl, nazvaný Síla, by měl vyjít letos v říjnu.
Kniha má 456 stránek a oproti prvnímu dílu se čte dobře. Pokud
si vzpomínáte, můj názor na Ódinovo dítě byl ne úplně kladný. Jak
si vedl druhý díl? Podstatně lépe. Zatímco u ÓD mi dělalo problém se ke knize
vrátit, v případě Plísně jsem se nemohla odtrhnout. Což je rozhodně vítaný
problém. 🙂
Možná to bylo tím, že tentokrát už jsem věděla, co zhruba můžu čekat. Nejspíš… Každopádně
ve mně převládá pozitivní dojem. Na třetí díl jsem tentokrát nejen zvědavá, ale
opravdu se těším. Naštěstí už nebudeme čekat dlouho…
Moc se omlouvám, že je to tentokrát hodně stručné, ale bohužel mi moje časové možnosti v srpnu neumožnily sepsat recenzi dřív... (takže jsem půlku věcí pozapomínala) Díky za pochopení. Už by to mělo být jen lepší. 🙂
Mé
hodnocení: 4📚
Náhodou mě se recenze líbila. :)) sérii jsem ještě nečetla, ale někdy bych to rozhodně ráda napravila. :)
OdpovědětVymazatDěkuju moc :) Ať se líbí! :)
VymazatMně se Plíseň líbila, docela dost, ale kdybych ji nečetla, právě bych tě chtěla asi zabít. Říká ti něco slovo spoiler a to, že v recenzi vážně není nutné vyzradit velkou část děje?
OdpovědětVymazathttp://jaderna-knihomolka.blogspot.cz/
Jistě, že mi spoiler něco říká. Ale co konkrétně za něj považuješ? Podle mě neprozrazuji nic, co by čtenář Ódinova dítěte nevěděl.
VymazatStejně tak nastíněný děj je záležitostí prvních pár desítek stran.
VymazatRecenze kratší, ale i tak výborná :) Jsem ráda, že se ti kniha líbila a že jsem se o ní něco dozvěděla :) První díl se mi totiž líbil tak napůl a tak jsem nevěděla, co od Plísně čekat :)
OdpovědětVymazatDíky, to jsem ráda :) Lepší je nečekat nic a být pak mile překvapen :)
Vymazat