Přečteno za únor


Ahoj, mám tu pro vás nové Přečteno 🙂

Měsíc jsem začala s Řekami Londýna, které mi zůstaly ještě z ledna. Byly se mnou až do půlky února, protože jak jsem říkala někde dřív, novou knihu většinou otvírám až ve chvíli, kdy dopíšu recenzi na tu předchozí. Vzhledem k tomu, že jsem za ty tři týdny stihla skoro zapomenout, o čem první polovina byla, k nim bohužel recenzi nemám a tak se své dojmy pokusím shrnout tady a teď. Kniha se mi četla velice dobře, autorův humor mi taky sedl a vlastně tak nějak nemám, co bych vytkla. Řeky Londýna u mě mají 4* a já se těším, až se pustím do dalších dílů (není to však takové to těšení, kdy bych je potřebovala číst nutně a hned).

Jako další přišla na řadu Temná tání, druhý díl Smrtné zimy. Po jejím dočtení jsem váhala, zda se do druhého dílu vůbec pouštět. Nicméně zvědavost nakonec zvítězila... Druhý díl se drží na úrovni toho prvního: tzn. nečekejte žádný zázrak. I v Temných táních mi tamní svět přišel značně nedokreslený, styl psaní nezajímavý a hlavní hrdinka na zabití. Kniha ode mně dostala 2* a recenzi najdete tady.

Nevzdávej se svého snu...

Maluj, nevzdávej se svého snu… byla poslední slova, která Sophia od svého otce slyšela. A dostaň se do Sieny, k nim taktéž patřilo. Pryč byly časy, kdy mohla malovat dle libosti. Nyní byla vdaná a mohla se své vášni věnovat pouze tehdy, když manžel nebyl doma. Na tajno. Už to v jednu chvíli skoro vzdala. Že se do Sieny utéct nepokusí. Ale pak si vzpomněla na svého otce, na to, co všechno ji naučil a co by přišlo vniveč, kdyby se svou budoucností něco neudělala. A tak vymyslí plán… předstírá, že se jede pomodlit do kapličky u Florencie za své nenarozené dítě. Jenže potíže začnou, sotva vyjede za brány San Gimignana: je i se svým doprovodem přepadena a pouze ona se zvládne zachránit. Nebo si to aspoň myslí. Nic to však nemění na její nastalé situaci: je v lese, sama, téměř bez jídla, a navíc bude brzy večer. Na kratičký okamžik zvažuje, že se vrátí zpátky, ale pak si představí ten svazující život, který by ji čekal… a zamíří na opačnou stranu. Vstříc novému životu.

Důvěřuj, ale prověřuj...

La prise skončila. Teď už Emmeline nic nebrání vydat se s Matisou zpátky k jejím lidem a opustit zdi pevnosti. Začít poznávat svět, rozšiřovat si obzory. Konečně bude moci vyslyšet svoje sny a nebát se, že ji ostatní kvůli nim zavrhnou. Vydávají se tedy na cestu. Uplyne sotva pár hodin, když potkávají první rozpadlé stavení. A v něm rodinu bratra Jamesona. Nebo tedy respektive její zbytek. Když Emmeline vidí jejich zubožený stav, nemůže uvěřit tomu, že smrtnou zimu vůbec přežili. A začne mít výčitky svědomí kvůli jejich vyhnání z pevnosti. Když pak mezi nimi spatří i těhotnou Rebeccu, přesvědčí Matisu, aby je odvedli z toho místa pryč a pak se s nimi v jednom bodě cesty rozloučili. A Matisa pak přesvědčí zbytek jejich skupinky, protože ti se na to moc netváří. Čím víc se přibližuje okamžik rozdělení, tím víc jsou Jamesonovi nervóznější. Jako by něco chystali. Což se taky ukáže být pravda… A taky se ukáže, že věřit jim byl velice špatný nápad. A to v ten nejhorší možný okamžik.

Čtecí koutek snů


Zdravím, 
dnes pro vás mám trochu jiný typ článku, než jste zvyklí. Před pár dny mě oslovil portál Favi.cz, abych se na chvíli zasnila a prozradila jim (a vám), jak vypadá můj čtecí koutek snů. A třeba pak vyhrála knihovnu... protože co vám budu říkat, hodila by se 😇 Přiznám se, myslela jsem si, že dám dohromady jednu variantu a konec. Ale pak jsem se do toho nějak ponořila... a výsledkem je šest čtecích koutků, kde by pro mě byla radost trávit svůj volný čas. 

Varianta 1.
Varianta 1. působí tradičním dojmem. Původně jsem si myslela, že když je tohle "písmenkové" křeslo u všech ostatních, v mém výběru nebude. No... a... jako... je tam. Prostě nešlo odolat.   

Kniholov za únor


Zdravím, je tu opět nový měsíc a to znamená jediné: Svět knihy je zase o něco blíž! 😀 A taky je čas na únorový Kniholov. 

Za únor mi přibyly dvě knihy (třetí je na cestě). Ve facebookové skupině Blogeři nakladatelství Jota se objevila možnost získat knihu na recenzi. Jednou ze dvou knih, z nichž bylo na výběr, byly právě Toskánské věže od Carol M. Cramové. Odehrávají se v Itálii 14. století, což byl hlavní důvod, proč mě zaujaly.

Přečteno za leden


Vítám vás u Přečtena za leden.

Měsíc jsem začala s Opráski z historje svjeta (4*). Byly z knihovny, takže je na fotce nenajdete. Pak následovala dlouhá čtecí pauza, ale zato se skoro každý den něco dělo na blogu. Potom už jsem si ale řekla, že bych měla začít, pokud nechci mít za leden přečtenou jen jednu knihu (navíc je otázka, nakolik se Opráski dají považovat za knihu 😃). Rozhodla jsem se, že když už jsem se psala a stříhala s těmi lístečky do Knižních ležáků, bylo by fajn je taky použít. A tak jsem si vytáhla Ódinovo dítě. Trochu mi trvalo se začíst, ale ve výsledku se mi kniha líbila a jsem zvědavá, jaká překvapení si pro nás Siri Pettersen ve druhém dílu přichystala. Celkový dojem dobrý, ale přiznám se, čekala jsem větší wow. 4* a recenze tu. Když jsem dočetla Ódinovo dítě, měla jsem celkem jasno, čím budu pokračovat. Ničím jiným než netrpělivě očekávanými Hvězdami nad hlavou (5*). Co vám budu povídat: knížka je úžasná. A taky skvělá, fantastická, nádherná... a prostě... 😍 Doporučuju všemi deseti. Poslední za leden je horká novinka z Mystery Pressu, romantický thriller Pohřbení (4*). Horká novinka, u které vás bude mrazit. Recenze tady. Následně jsem sice rozečetla ještě Řeky Londýna (Ben Aaronovitch), ale už jsem je pak nestihla dočíst, takže je budu počítat až do února.

Znát pravdu je nebezpečné. Říct ji, ještě nebezpečnější...

Když zmizí dítě, je to vždycky rána pro celou rodinu. Natož když zmizí celý autobus. Dvacet let o nich jejich rodiny neměly žádné zprávy. Až do teď. Teď je všechny našli. V hromadném hrobě. Tedy skoro všechny… Jeden chlapec se po dvou letech od zmizení vynořil z lesa v příšerném stavu. O druhém chlapci nikdo nic neslyšel… a mezi nalezenými těly není. Policie a všichni zbylí příbuzní doufají, že jim prozradí, co se tehdy stalo. Jenže on mlčí

Vítěz knižního battlu. Odrovnal mě?

Když (taky máte dojem, že drtivá většina mých recenzí začíná na „Když…“? 😃) Thorrald jedné mrazivé noci najde ve sněhu pár dní staré miminko, netuší, jak to změní jeho život. Nebo možná trochu ano. (Zpravidla když najdete dítě, tak vám to změní život, že.) Velice záhy zjistí, že holčička není z jeho světa. Tak tam stojí, v ruce nůž, nemluvně před sebou na stole. Co s ní? Měl by ji zabít. Bylo by to lepší pro ně pro oba. Ale neudělá to. Prostě nedokáže… I když ví, že jí svým nynějším rozhodnutím způsobí za pár let značné problémy. V tamním světě je zvykem, že když člověk dosáhne patnácti let, zúčastní se Obřadu v hlavním městě. Účast je tak trochu povinná. Při něm musí ukázat, že umí přimknout (ovládat Sílu). Což je něco, co Hirka nedokáže. Vypadá to, že se s otcem budou muset opět vydat na cesty. Jenže je někdo (pro)zradil Radě. Že se Hirka chce Obřadu vyhnout. A řádně jí tím zkomplikuje život. Kdo? A proč? To zjištění je šokující. Byla jen otázka času, kdy Thorrald bude muset říct Hirce pravdu: že je Ódinovým dítětem. Obávaným a opovrhovaným. Teď už jí skutečně nezbývá nic jiného, než se vydat na cestu…

Úlovky z knihovny 7

Ahoj, po dlouhé době tu máme Úlovky z knihovny ☺

Tentokrát jsem si přinesla dvě pokračování, z jejichž prvních dílů jsem nebyla úplně nadšená. Ale než je úplně zatratím, chtěla jsem jim dát ještě jednu šanci. Co přesně mi na nich vadilo si můžete připomenout tady a tady. Doufám, že druhé díly budou lepší... a že neskončí vrácené nepřečtené, protože to se klidně taky může stát. Znám se. 😃


Četli jste některou z knih? 

Kniholov za leden

Vítejte u prvního Kniholovu v novém roce! 

Řeknu to hned: musím se pochválit. V lednu jsem si dovolila koupit jenom jednu knihu, a to Hvězdy nad hlavou od Marissy Meyer. Hvězdy jsou povídkami k Měsíčním kronikám, a ani tentokrát není výjimkou fakt, že jsou úžasně čtivé. Jen mi je trochu líto, že už je opravdu konec...

Koupila jsem si jednu knihu, na fotce však vidíte dvě. Ujasněme si následující: vidíte dobře a umíte počítat. 😃 Mystery Press nabízel k recenzi lednovou novinku Pohřbení od Kendry Elliot a já jsem neodolala... Už ji mám přečtenou a místo recenze píšu tenhle článek. Tomu se říká užitečná prokrastinace 😃 

Používá technologii služby Blogger.