Od událostí popsaných v Posledním
drakobijci uplynuly dva měsíce a Jennifer se opět naplno věnuje zajišťování
přežití Kazamu. Zakázka, kterou přijali tentokrát, se jeví až banálně jednoduchá. Mají najít prsten.
Nic obtížného, chtělo by se říci. Jenže prsten samotný se nechce nechat najít. Přesněji řečeno: chrání ho kouzlo, které
zajišťuje, že nebude nalezen (pokud to stvořitel kouzla nebude chtít). Vznikne
menší spor mezi Jenny a Lady Mawgon kvůli tomu, že Jenny si myslí, že když si
prsten přeje zůstat nenalezen, že by to tak měli nechat. Ale vyhraje Lady
Mawgon a tak se jde na věc. Povede se jim ho lokalizovat a s pomocí Tigera pak
i vyzvednout. Všechny zarazí, že prsten je nabit silně negativními emocemi. Takže mají hledaný předmět v ruce.
Logicky se teď nabízí, že ho vrátí Ann Shardové (klientce, co si je najala).
Jenže prsten je nejspíš zakletý a kdyby se kletba uvolnila, mohla by napáchat
hodně zlého. Jennifer má dilema: dát klientce prsten nebo jí ho zatajit? Když
ho vydá, dostanou pět tisíc. Když ho nevydá... Rozhodne se. A rozhodnutí, které učiní na začátku knihy, se na
konci ukáže být zásadní.
Jasper Fforde opět dokázal, že je
Pan Spisovatel. Už to vypadalo, že
na počáteční událost úplně zapomněl, ale mé obavy byly zbytečné. Menší
nejasnost se sice najde, ale je to spíš záležitost překladatele: Jennifer
jednou žije v Nespojených královstvích, podruhé v Nejednotných a pak zase v
Nespojených... Takže je v tom trochu zmatek.
Moc, opravu moc doufám, že Albatros
bude pokračovat ve vydávání série a nezůstane jen u dvou knih (tak jako u jeho
série se Středou :-( kdybyste se k nim někdy dostali, tak neváhejte - mimochodem, teď jsou zrovna
na Buxu ve výprodeji). Příběh je sice určen primárně mladším čtenářům, ale to vůbec ničemu nevadí. Do Kroniky Jennifer Strangeové
se můžete klidně pustit, i když už nejste
děti (já ostatně taky ne).
PS: Čekáte na vysvětlení titulku?
Tady je: Ke každému exempláři zvěrokvarka existuje někde ve světě jedinec s
opačně nabitým pólem. Když se setkají, vzniká melodie nazývaná právě píseň
zvěrokvarka. Většinou je to to poslední, co člověk v životě slyší...
Tyhle dvě ukázky si prostě neodpustím :-)
Kromě berňáku jsme neměli žádné nepřátele a s mocnostmi temnot jsme
museli zápasit jenom při výpadku elektřiny (které jsou v našem království
celkem časté). (str. 10)
Mladík Perkins byl naším nejlepším a současně jediným učněm. V Kazamu
pracoval něco přes rok a byl u firmy víceméně jediný můj vrstevník. Dobře
vypadal a s výjimku záchvatů přepjatého sebevědomí, kdy zaklínal rychleji, než
uvažoval, a upadal pak do obtíží, bylo zjevné, že firmě i kouzlení jako takovému
prospěje. I mně byl sympatický. Jelikož se ale specializoval na dálkovou
sugesci, tedy na schopnost vštěpovat lidem na dálku myšlenky, nebylo mi jasné,
jestli mi je sympatický doopravdy, anebo jestli to jenom vyvolává sugescí - což
by bylo odporné a neetické zároveň. Veškerá dálková sugesce neboli
"zasívání" byla zakázaná od chvíle, kdy se zjistilo, že představuje
hlavní složku v reklamě a propagaci chlapeckých kapel bez talentu, jejichž
úspěch byl až do té doby tak trochu záhadou. (str. 11-12)
Četli jste Píseň zvěrokvarka? Nebo nějakou jinou knížku od Jaspera
Ffordeho? A ještě jedna otázka: Chtěli byste, aby byla ukázka
pravidelnou součástí mých recenzí? :-)
