Tahle Kráska prahne po krvi

Od chvíle, kdy Jeva naposled držela v ruce luk, uběhlo již mnoho let. Jak by si přála se aspoň na okamžik vrátit do těch chvil, kdy s otcem trávila dny v lese a učila se klást pasti… Ale ty jsou žel daleko. Nyní svůj čas jako slušná mladá dívka tráví ve společnosti baronky a jejích dam. Uplynul další den strávený v barončině společnosti a Jeva cítí, jak ji příroda čím dál silněji volá. Chybí jí les. Chybí jí lov… Nic si nepřeje víc, než se do těch šťastných dnů vrátit. To se jí i částečně splní. Otec při posledním obchodu vsadil vše na jednu kartu a přišel o veškerý majetek, takže se rodina musí přestěhovat do starého srubu u lesa, který jim jako jediný zůstal. Opět začíná lovit a s nastupující zimou se musí vydat pokaždé o něco hlouběji do lesa, aby sebe i své dcery uživil. Při poslední výpravě však narazí na něco znepokojivého. Vrátí se, aby varoval doma. Pak se vypraví po těch stopách… a už se nevrátí. 

S každou uplynulou hodinou Jeva nabývá jistoty, že se otci něco stalo. Až to v jeden okamžik nevydrží a vydá se ho do zimy hledat. Když ho po pár dnech skutečně najde, její nejhorší obavy se potvrdí. Už mu není pomoci. Poblíž se však nachází netvor, kterého se tak obával. Zvíře. Zabilo jejího otce. A za to zaplatí životem. O to se už Jeva postará…

Na lovu je nová kniha od Meagan Spooner, autorky, od níž u nás před nějakou dobou vyšel Ptačí zpěv (který jsem nečetla). Vydalo ji CooBoo a má 326 stran. Na lovu je jedna z dalších variací na Krásku a zvíře (a v tomto případě i Ptáka Ohniváka) obohacená o ruské reálie. Bohužel však jedna z těch méně povedených. Je psaná v er formě, střídají se v ní kapitoly Jevy a takové krátké kapitolky, většinou rozsahem pár řádků, psané z pohledu Zvířete.

Jen… zapomeňte na jemnou a nevinnou Belle. Tahle Kráska prahne po krvi.

Na rozdíl od Gastona v původním příběhu byl Solmir celkem sympatický muž a moc jsem nerozuměla tomu, proč ho Jeva tak zatvrzele odmítala. Jasně, směřování příběhu bylo od začátku dané, ale prostě… i tak. „Protože to tak prostě muselo být“ ani to, že chtěla být „single lady“ mi nepřišlo jako dostatečný důvod.

Čím se Jevin příběh odlišuje od některých dalších, je to, že pro jednou má (relativně) normální rodinné zázemí, a především krásný vztah se sestrami. Trochu (dobře, docela dost) mě ovšem zarazilo vykání sluhovi, navíc mladému. Trvalo asi sto stránek, než jsem se o příběh začala zajímat, nicméně pak už si mou pozornost udržel až do konce. Přesto však bohužel musím říct, že knížku hodnotím jako průměr, který neurazí, ale ani nenadchne. Taky mi tam chyběl určitý pohádkový nádech... Od nějakého nestřeženého okamžiku mě provázel silný pocit, že už se k příběhu víckrát vracet nechci. Asi to neumím přesně pojmenovat, ale chybělo mi tam to něco, důvod, proč mám tuhle pohádku jinak ráda.

Jo, obálka je pěkná. Jako skoro vždycky. Ale to poněkud nestačí. Zvažujete-li, zda se do knihy pustit, je to samozřejmě na vás. Nicméně, můžu-li vám do toho trochu mluvit, sáhněte radši po Dvoru trnů a růží od Maasové...

Mé hodnocení: 2📚