Vyhlášení soutěže o Píseň zimy

Ahoj všem,

jistě už netrpělivě vyčkáváte vyhlášení soutěže o Píseň zimy. Chtěla bych všem poděkovat za odpovědi. Ukázalo se být velice těžké vybrat jen jednu... Takže jsem se oproti původnímu plánu rozhodla, že se podělím i o tu svoji. 🙂 

Teď už však k tomu, co vás zajímá asi nejvíc: kdo vyhrál?



 Jednu získává Katka Miklíková z blogu Trojtečka:  

Máte rádi zimu? (ano-ne-proč)
S mojí oblibou zimy je to dost komplikovaná záležitost. Byly roky, kdy jsem měla zimu ráda, ale ze špatných důvodů. Byly roky, kdy jsem ji nesnášela. Poslední dobou mám jasno - zimu ráda moc nemám, ale mám ráda některé věci, které ji provází. Líbí se mi první sníh, i druhý a třetí a čtvrtý a... Líbí se mi Vánoce a ty zatím na léto nikdo nepřesunul :) a stejně by to v létě nebylo to pravé. Líbí se mi zapálené svíčky a to, že na setmění nemusím čekat dlouho do noci jako v létě a můžu je zapálit už odpoledne. A taky se mi líbí čtení v horké vaně, to se v létě taky nedá.

Jaký je váš nejsilnější hudební zážitek? (pokud nemáte, tak aspoň prozraďte písničku, s níž máte něco spojené)
Nejsilnější hudební zážitky mám celkem často, jsem po téhle stránce hodně vnímavý a emocionální člověk. 
V podstatě mám něco spojené s velkým množstvím písniček a na zážitek mi stačí, když mě budě příjemně mrazit v zádech při poslechu. 
Mám ráda kvalitní hlasy interpretů, to je pak zážitek pokaždé (např. Láďa Křížek - Bráním se láskám, Charles Aznavour, Jacques Brell, samej chlap :) ženský moc ječí). 
Hodně si hudbu spojuji s psaním - klavír a nic než klavír (Brian Crane, Yiruma a klasici). 
Hodně s lidmi - tam se mi občas stane, že když se s někým nerozejdu v dobrém, písničku už nemůžu poslouchat, i když jsem ji před tím měla ráda (bohužel velká většina od Vypsané Fixy a Pink Floyd). 
Často s nějakou událostí - to se pak úplně vrátím v čase (On the road again od nevimkoho, Last christmas od Wham, Alone od Bee Gees).
Bohužel mám i písničku, kterou sem si vlastní vinnou úplně zošklivěla. Je to Na políčku v jetelíčku a měla jsem ji pár let nastavenou jako budík na mobilu. Důvod nepříjemných pocitů při poslechu asi nemusím vysvětlovat.

Když si vybavím nějakou fakt převratnou událost v mém hudebním životě. Tak je to pražský koncert Nightwish s první zpěvačkou po Tarje. Tam jsem objevila skupinu Paine, která jim dělala předkapelu. To byl takový ten WOW okamžik. Byli úžasní.

Druhá poputuje k Lory Humble z blogu Tichý odpor:
Zimu mám ráda, ale dnes už spíš než to, co mám za okny, tu představu - sněhové peřiny, pořádná chumelenice, sněhuláci. Posledních pár let tam vidím spíš bláto, a když už něco nasněží, rychle se to promění v tu hnědou mazlavou břečku. Takže i když mám sníh relativně v oblibě, svoje boty mám radši :) Jako takovou mám zimu ale ráda, a když už ji nemám dost u nás, vycestuju někam, kde se mají líp. Miluju lyžování, učím se to odmalička. Loni jsem na lyžích strávila v přepočtu tři až čtyři týdny, takže jsem se do tohohle sportu zamilovala až po uši. Taky ráda sáňkuju - hlavně, když to neubrzdím a překlopím se do silnice se škvárou, to je lahoda - a od mala se snažím naučit bruslit, jenže mi to moc nejde. Takže když už přece jen zamrzne rybník, víc toho napadám než najezdím. Ale stejně to má svoje kouzlo - skvěle se mi u toho přemýšlí.

Co se druhé otázky týče, je dost obtížné vybrat si jen jeden zážitek. Podařilo se mi splnit si spoustu snů, když jsem byla na koncertech mých oblíbenců, jako jsou Skillet, Three Days Grace, OM&M nebo Lindsey Stirling. Nejvíc se mi ale pod kůži vepsal asi koncert Linkin Park před třemi lety. Byl to můj úplně první koncert, a když jsem se dozvěděla, že na něj vážně vážně vážně půjdu, málem jsem radostí probourala strop. Ta skupina pro mě strašně moc znamená, i když je obtížné někomu druhému vysvětlit proč přesně. Provedli mě pubertou a díky jejich hudbě jsem se tak nějak našla. Možná to s tím mám jen spojené a oni s tím ani tak nesouvisí, ale provázeli mě, když jsem začínala psát, když jsem se naučila formulovat a prosazovat vlastní názory a když jsem se začala výstředně oblékat. Nejednou mi taky ohromně pomohli. Hodně pro mě znamená jejich písnička Castle of Glass. Přesně si pamatuju, když jsem se před dvěma lety vracela z nemocnice a říkala jsem si, že můj život je vlastně děsně nespravedlivý, že jsem si nic takového nezasloužila a kdesi cosi - prostě jsem se litovala. Venku pršelo, bylo zataženo a já jak dneska vidím, že jsem se opírala tváří o okýnko auta. Jeli jsme po dálnici. A z rádia najednou začal hrát Castle of Glass. Myslím, že tenkrát jsem si to všechno jenom namlouvala. Byla jsem malá holka, která věřila na zázraky a myslela si, že kvůli téhle jedné písničce se něco změní. Ale pravda je taková, že jsem si postupem času uvědomila, že na tom nejsem nejhůř, že se vlastně mám v porovnání s ostatními skvěle. Pokaždé, když ji teď slyším, tak si na ten podzimní den vzpomenu. A nakopne mě to :) Ta skupina pro mě hodně znamená už léta, takže když jsem ji pak konečně viděla na vlastní oči, i když to byly desítky metrů, připadala jsem si jako nejšťastnější člověk na světě :)


Výherkyním gratuluji a přeji hezké čtení! 
🙂 

2 komentáře:

  1. Já ještě jednou děkuji a poslušně hlásím, že mi včera knížka v pořádku přišla - a vypadá fakt krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za zprávu a přeju příjemné čtení :)

      Vymazat

Děkuji za vaše komentáře, vždy mi udělají radost :)

Používá technologii služby Blogger.