Když vám osud rozdá karty, se kterými se nedá hrát…

…nezbývá, než se naučit pár triků. Přesně takovou smůlu má Kellen, syn jednoho z nejvýznamnějších Jan’Tepských rodů. Za pár dnů mu bude šestnáct. To u jeho lidu znamená, že ho čekají magické zkoušky, po jejichž složení se stane právoplatným čarodějem. Když je nesloží, čeká ho osud Sha’Tepa. Sha’Tepové jsou lidé bez magie, prakticky na úrovni otroků. A magie je něco, čeho se Kellenovi zoufale nedostává… 

Ve chvíli, kdy se s ním setkáváme, právě skládá první ze čtyř zkoušek. Jedná se o magický souboj. Nutno říct, že se pro něj situace nevyvíjí moc dobře. Dokonce si v jednu chvíli myslí, že umřel. Což by se asi i stalo, nebýt té záhadné cizinky, co se tam najednou zjevila. Ferius Parfax má po ruce vždy doutníček a balíček karet. Její karty však nejsou obyčejné. Dá se s nimi hrát i vykládat. Tedy pokud věříte na osud. Ale taky se můžou změnit v nebezpečnou zbraň. Kdo je? Kartografka, jak tvrdí ona sama, nebo je důvod její přítomnosti úplně jiný? Je na Kellenovi, aby to zjistil. Postupně, jak se seznamují, mu začne docházet zásadní poznání: vše, čemu až doteď věřil, je jedna velká lež. S pomocí Ferius začne odhalovat pravdu o historii, o svém lidu, a především o sobě.

Divotvůrce napsal kanadský spisovatel Sebastien de Castell a u nás vydalo nakladatelství Egmont. Kniha má 405 stran, jedná se o hardback. Druhý díl, nesoucí název Černé znamení, by u nás měl vyjít v příštím roce. A já se na něj neskutečně těším. Hlavním hrdinou a vypravěčem je Kellen z rodu Ke. Příběh je vyprávěn v ich formě z jeho pohledu.

Kellen (a celkově Divotvůrce) mi v záplavě všech těch neohrožených YA hrdinek přišel jako příjemná a vítaná změna. Tedy… ne že by nebyl neohrožený. Byl. Jen tak nějak v nesprávných situacích… Čímž působil tak nějak uvěřitelně. Občas mám pocit, že se na tohle trochu zapomíná. Kolikrát se přistihnu, že si říkám „vždyť to stejně přežije“, když se hlavní postava dostane do nějaké nepříznivé situace (nemyslím teď žádný konkrétní příklad). Taky mi byla sympatická Ferius se svými průpovídkami a vždycky jsem se těšila, kdy se tam zase objeví. Kočkoveverčák Reichis si mě taky celkem získal.

Divotvůrce vám doporučuji všema deseti. Byl pro mě obrovským překvapením, protože původně jsem ho chtěla vynechat. Jak se tedy stalo, že se mi přece jen dostal do ruky? K mému velikému úžasu jsem vyhrála Humbook kvíz. Přiznám se, že jsem tomu nejdřív nemohla uvěřit… Mám z toho radost. Velkou. Doporučuji vám ho zvlášť v případě, jste-li přesyceni romantickými zápletkami. Anebo prostě jen hledáte fakt dobrou knížku. Taky vám zaručuji, že se nebudete ani na chvilku nudit. Vím, odvážná slova. Ale věřte mi. Divotvůrce je pro mě překvapením měsíce. 

Mé hodnocení: 5📚