Pohřbená pravda chce na světlo

Do červeného má trochu daleko...

Nový případ Jeffersona Taytea ze začátku vypadá úplně obyčejně. Jeho nová klientka se před nedávnem dozvěděla, že byla adoptovaná, a tak přišla za Taytem, zda by jí skrz rodokmen pomohl vypátrat její pravou matku. Jediné pojítko, které má k dispozici, představuje starý červený kufřík, který jí nedávno záhadně došel. Právě kufřík byl tím, co Taytea na případu od začátku zaujalo. Pouští se do pátrání a postupně odhaluje příběh šestnáctileté Meny, který byl všechno, jen ne šťastný…

„Orchestr spustil Stardust a ona vnímala, jak si ji Danny přivinul blíž. Měla pocit, že se ocitla v hollywoodském filmu a je připravená ukrást si první polibek na plátně. Melodie ji nadzvedla a strhla s sebou.“ (Str. 78)

– Jé, Stardust! Ten mám hrozně ráda! Ikdyž tady byl asi myšlen nějaký jiný… 

Hluboký hrob je druhým dílem série genealogických thrillerů britského spisovatele Steva Robinsona s Jeffersonem Taytem v hlavní roli. Má 286 stran a vyšel v Mystery Press. Což mi připomíná… ještě jednou chci Mystery Pressu moc poděkovat, že mi knihu poslali. Udělali jste mi obrovskou radost! Hluboký hrob je sice až druhým dílem, ale když se vám dostane do ruky jako první, vůbec ničemu to nebude vadit, žádné detaily předchozího případu se nedozvíte. Což se jindy říct nedá. Historická linka je zde zastoupena v podstatně větší míře, než jak tomu bylo u Stop v krvi. Tentokrát se v ní podíváme do roku 1944. Rysem spojujícím obě knihy je značné mládí hlavních hrdinek. A jejich nešťastný osud. Řekla bych, že v Hlubokém hrobě byl ještě pohnutější než v předchozím díle. Takže si připravte kapesníčky… zcela vážně. Přiznám se, že jsem moc nevěřila, když nakladatelství na svém fb psalo, že je kniha rozbrečela. „Mě určitě ne…“ říkala jsem si. A…? Jo, taky jsem slzela. Nevím, nakolik to mohlo být únavou očí (přečetla jsem 200 stránek skoro tahem), ale tak nějak bych chtěla věřit, že to má na svědomí příběh. Jsem rozhodně zvědavá na další díl a doufám, že bude brzy. Vypadá totiž velice zajímavě. (Ale to se dá říct o každém dílu.) V recenzi na Stopy v krvi jsem si tak trochu stěžovala, že mi chybí označení linek. Už nemusím. Je tam vždy uveden rok, když se přesouváme do minulosti. Moderní linka je tentokrát nepřímo datována do roku 2015. Dozvíte se to až těsně před koncem, takže nebudu prozrazovat, jak jsem na ten rok přišla. Jestli v tuhle chvíli ještě pořád váháte, zda dát Robinsonovi šanci, rozhodně to alespoň zkuste… Věřím, že nebudete litovat. 

Mé hodnocení: 

Četli jste Hluboký hrob? Nebo Stopy v krvi?