Gerold Plassek je novinář. Ne
zrovna úspěšný, nutno podotknout. Pracuje v bulvárním plátku Den co den, kde má
na starosti skromnou rubriku Pestré denní zprávy. První zásadní změna v jeho
jinak neměnném životě přichází v podobě jeho čtrnáctiletého syna Manuela, jehož existence mu byla celou tu dobu
zatajena. A další změny mají brzy následovat. Do Geroldova života se však
proplíží tak nenápadně, že si je uvědomí až zpětně.
Není zač od Daniela Glattauera
(vydalo nakladatelství Host roku 2015) je opravdu zajímavá kniha. Vlastně můžu
říct, že jsem se s žádnou podobnou dosud nesetkala. Příběh je takový...milý :-) A taky příjemný, pohodový a
vtipný. Moc se mi líbil Glattauerův styl humoru, usmívala jsem se v podstatě po celou dobu čtení, což se mi moc
často nestává. Není zač je mé první setkání s autorem. Jak dopadlo? Nadmíru úspěšně! Hlavní postavy mi byly
sympatické skoro všechny, což také nezažívám nějak často. Přiznávám, nikdy
předtím by mě nenapadlo, že budu sympatizovat s alkoholikem (já, zapřísáhlý
abstinent =D). Díky Glattauerovi si také dokážu lépe představit novinářskou práci.
Co určitě nesmím opomenout zmínit: knížka
je úžasně čtivá. Těch tři sta stránek uplynulo jako voda... Kniha je dělena
do kapitol, přičemž každá z nich je rozdělena dále na kratičké podkapitoly, kdy
každá má svůj vlastní název. Moc se mi také líbily Geroldovy trefné poznámky,
které měl celkem často. Nebo jak se postupně s Manuelem sbližovali. Konec pro
mě byl velice překvapivý...nečekala jsem
to. I přes samou chválu mám k němu jednu velkou výhradu: chyběl mu epilog. Je to škoda, protože
mě by moc zajímalo, co dál udělal Gerold se svým životem. Pokud (!) autor chystá pokračování, pak své výtky samozřejmě odvolávám. I když druhé vydání,
doplněné o epilog, by stačilo. :-) Obálka v tomto případě není z nejhorších, i
když Host umí i lepší.
Knihu rozhodně doporučuji a už teď se moc těším na další literární
setkání s Danielem Glattauerem!
