Ve své třetí knize s hlavní hrdinkou Adélií nás Ariana
Franklinová vezme na dobrodružnou výpravu po stopách bájného krále Artuše. Ale
vezměme to od začátku.
Povstání je úspěšně potlačeno a Eleonora je již bezpečně na
hradě
(=
pod zámkem). Bylo ovšem náročné jak na životy, tak na královskou pokladnu. Mez
poraženými Velšany navíc přetrvává pevná víra, že bájný král od kulatého stolu
žije. Že jenom spí a brzy jim přijde na pomoc... To se ovšem příliš nelíbí
jinému (reálnému) králi. Králi Jindřichovi. Jak jim má jen vysvětlit, že
panovník ze 6. století (který možná ani neexistoval) je mrtvý? Proto se mu
docela hodí, když dostane zprávu, že v opatství Glastonbury byly objeveny dvě
kostry. Jedna je mohutná, jak kdyby
patřila nějakému válečníkovi a druhá je drobná a nejspíše patřící ženě.
Myšlenka, že nalezení jsou král Artuš a královna Guinevre se nabízí prakticky
sama. A Jindřich potřebuje, aby to byli oni dva. Je nějaká šance, jak zjistit,
kdo jsou ti mrtví? Jindřich II. se rozhodne povolat tu, ke které mrtví
promlouvají - svou Vykladačku smrti...
Adélie z králova
rozkazu, aby za ním přijela do Walesu, zrovna dvakrát nadšená není. Na druhou
stranu příkaz přišel v nejvyšší čas - čelí totiž obvinění církve kvůli svému
umění léčit (zadarmo a účinně - na rozdíl od cambridgeských lékařů) a číst z
kostí. Převor Geofrey ji přemlouvá, aby vzala svou malou skupinku (Allie, Gyltu
a Mansura) a odjela z mokřin, kde žije. Adélie se nechá přesvědčit a "za
pět minut dvanáct" všichni opouštějí skromný domek, který obývali. Právě v
okamžiku, kdy chtějí vyplout z rákosí, uvidí člun a na něm kněží konzistorního
soudu, kteří jedou Adélii zatknout. Ti si převorského člunu naštěstí nevšimnou
a projedou kolem. Přidají se (již bez otce Geofreyho) k Adéliině přítelkyni Emmě,
která má namířeno na své rodinné sídlo v glastonburském kraji, protože větší
skupina = větší bezpečí na cestách. Těsně před cílem jejich putování však
Adélii vyhledá královský posel s již zmíněným příkazem. Když se Adélie po
měsíci vrací do Glastonbury, Emma není k nalezení. Jako by se po ní i s celým
doprovodem země slehla a v kraji nikdo nic neví...
No, snad jsem toho neprozradila příliš. Stejně jako
předcházející dva díly je Relikvie mrtvých napsána velice čtivě. Problém s
příliš častým opakováním se již neopakoval :-) . Oproti předchozím dvěma
románům však Adélie tentokrát nevyšetřuje "čerstvý" zločin, ale
takový, co se stal před dvaceti lety - ano, souvisí s těmi kostrami. Asi
nemusím říkat, že i tentokrát to zvládne na výbornou. A našla vlastně toho
krále Artuše? Neřeknu - přečtěte a zjistěte :-) . A nyní hurá na poslední díl!
