 |
Kniha
Labyrintem smrti je druhým příběhem o vykladačce smrti Adélii Aguilarové.
Tentokrát Adélie řeší společně s Mansurem, Gyltou a biskupem Rowleym
vraždu královy milenky, spanilé Rosamundy Cliffordové. Ze začátku se jí do
případu vůbec nechce. Zvlášť, když se ukazuje, že bude mít politické pozadí.
Někdo totiž chce, aby si lidé mysleli, že čin spáchala Eleonora Akvitánská,
manželka Jindřicha II., která se snaží proti němu vyvolat povstání. Což by mohlo
přinést občanskou válku. A tu nechce nikdo. Zvlášť, když ta poslední byla před
nějakými patnácti až dvaceti lety... Adélie se tedy pouští do vyšetřování ale
počasí je proti ní, a když se vrací z věže, kde Rosamunda bydlela, zastihne ji
silná sněhová bouře. Uvízne tak i s celým královniným dvorem v klášteře
Godstow. A jak se má brzy přesvědčit, i s vrahem. V průběhu cesty do kláštera
se rozloučí s Rowleym, který musí krále zpravit o Eleonořiných úmyslech. Dny
pomalu plynou a královna se dál připravuje na boj a sbírá podporu. A král
nikde. Dorazí Jindřich včas, aby jí to zatrhl?
Kniha se četla
velice dobře, děj byl napínavý. I přesto bych však měla pár výtek. Především mi
vadilo příliš časté opakování detailů předešlého případu na nějakých padesáti
šedesáti (no, možná i sedmdesáti) stránkách. Další, k čemu bych měla výhrady je
fakt, že od událostí ve Vykladačce smrti uplynuly skoro dva roky (což je
zmíněno až v průběhu příběhu) a já jsem tak jen zírala, že Adélie má dítě a
není již v Cambridge (ostatní doktoři ji vyhnali z města, protože žárlili na
její úspěchy), kde ji autorka zanechala posledně. Menší úvod do děje by tedy
neuškodil. Abych jen nekritizovala, musím uznat, že tento díl si udržel úroveň
toho předchozího a já se velice těším na další.
