Zažijte antický Řím z první ruky

Svátek hojnosti. Jinak též Cereálie, slavnosti na počest Cerery (1. p. - Ceres), bohyně hojnosti a úrody. Tedy nikoliv müsli. Když vyšetřovatelka Albia na začátku přijímá nový případ, nejspíš netuší, že tento rok se urodí značné množství záhadných úmrtí a nejasností bude hojně. Nicméně zatím to neví. V tuto chvíli ví, že si ji najala klientka, která nechce platit odškodné rodině chlapce, kterého srazil (a zabil) firemní vůz řízený jejím opilým pracovníkem. Albiiným úkolem původně mělo být přimět poškozenou rodinu, aby se zřekla nároku na odškodné, které požaduje. Jenže pak Salvidia nečekaně, prakticky z hodiny na hodinu, zemře. Už to vypadá, že kromě případu přišla Albia i o honorář, ale Metellus Nepos (nevlastní syn zemřelé) je přesvědčen, že z tohoto světa neodešla dobrovolně. Albia si to nejdřív nemyslí a snaží se dokázat, že Salvidia zemřela sice nečekaně, nicméně přirozeně. Jenže pak vyjdou najevo podobně náhlá úmrtí dalších lidí. Jestli doteď měla podezření na nějaké nepravosti, teď má jistotu. Na co ti lidé vlastně umírají? Jak? Kdo to má na svědomí? Proč? Hodně otázek, žádné odpovědi. Do toho všeho se ještě zamilovala… a vypadá to vážně. Vypadá to, že je připravena pustit si do života někoho nového a že by po letech mohla být zase jednou šťastná… Na druhou stranu si však velice dobře uvědomuje, že Andronica zná sotva pár dnů. Ale když s ním se cítí tak dobře… Ovšem nebyla by to Albia, aby si nezvládla zachovat zdravý rozum a přijít těm záhadným úmrtím na kloub.

Svátek hojnosti je prvním dílem nové detektivní série ze starověkého Říma od Lindsey Davis, autorky mé oblíbené řady příběhů o Marku Didiu Falconovi. Tak jako všechny předchozí knížky, i tuhle vydalo nakladatelství BBart. Má 320 stran. V originále má série zatím čtyři díly, u nás teď vyšel první. A já volám po vydání druhého. Třetího. Čtvrtého. A všech dalších, co budou následovat. Ale říkám to i z jiného důvodu. Mám takové nepříjemné tušení, že Davisová je na nejlepší cestě následovat příkladu některých dalších mých oblíbených autorek. Konkrétně mám na mysli Elizabeth Peters a Arianu Franklin. Tyto dámy na stará kolena rozepsaly své série a pak je jaksi nestihly dokončit. Ti spisovatelé si snad myslí, že jsou nesmrtelní, nebo co. A já bych hrozně nerada, aby se k nim připojila i Lindsey Davis… Tentokrát však příběh nevypráví Falco, ale jeho adoptivní dcera Flavia Albia, která si stejně jako on zvolila profesi informátora. Od chvíle, kdy jsme se s nimi rozloučili v předchozí knize, uplynulo dvanáct let a v Římě se mnohé změnilo. Třeba císař. Nebo nálada mezi lidmi. A pak taky atmosféra. Přičemž ani jedno není změna k lepšímu. Městu vládne strach, podezřívavost, vzájemná nedůvěra, udavačství a Domicián. A v tomhle společenském klimatu není žádná sranda živit se jako slušný informátor. Udržet si nějaký morální kodex a důstojnost. Na knihu jsem se po skončení falconovské série hodně těšila. Tak moc, jak jen se těšíte na novou knihu vašeho oblíbeného autora. A kdo se hodně těší, bývá (velice často) hodně zklamán. Byla jsem i já hodně zklamána? Nebyla. No… možná v jednom jediném bodě: Falco se tam nevyskytl ani v jediné scéně. Jistě, je teď vedlejší postavou, stáhl se do pozadí… ale to tam s ním nemohl být třeba jen jediný dialog? Ale jinak jsem byla moc spokojená. Jenom bych asi měla upozornit, že pokud od knížky čekáte především detektivku, moc se nedočkáte. Davisová se zaměřuje spíš na každodenní život dané doby a detektivní linka jde trochu stranou. Nebo jsem z toho měla aspoň takový dojem. Po (skoro) celou dobu čtení jsem přemýšlela nad tím, jestli knihu lze číst, i když jste třeba z předchozí série žádnou nečetli. A jako… asi jo. Nebo ne…? Já nevím. Svátek hojnosti je samostatný příběh, který na Bohyni odplaty (závěrečný díl předchozí série) nijak nenavazuje, nicméně tam jsou zmínky o osobách, místech, časech, dějích z minulosti a když nebudete vědět, o co jde, užijete si knihu podle mě méně, než když budete mít alespoň přibližnou představu kdo je kdo. Tak třeba strýc Lucius. I mně docela dlouho trvalo, než jsem přišla na to, o kom je řeč, a to jsem četla všechny. Lucius je „křestní“ (chápete mě, že jo) jméno Falconova nejlepšího kamaráda Petronia Longa. Prvním jménem byl jmenován málokdy, takže jsem si ho hned nevybavila. A tady nebylo ani jednou řečeno, kdo je strýc Lucius. Takže… dá se kniha číst samostatně? Nevím. Zkuste. Zkuste a dejte mi vědět. Co však jistě vím, je, že i série s Albiou se pro mě stejně jako falconovské příběhy stala srdeční záležitostí a já se nemůžu dočkat dalších. Ještě bych se však chtěla pozastavit nad jednou věcí, a to nad skloňováním jména Laia. Nikoliv ta z Jiskry v popelu, ale Laia Gratiana. Co je s ním? Je divné. Třeba na str. 135 – „řekl to Laii Gratianě“ namísto „řekl to Laie Gratianě“. Asi se budu zase opakovat, ale knížka byla velice čtivá. A ta obálka… Krása. Sice mě trochu mrzí, že není ve stylu těch falconovských, ale je taky moc hezká. Koukám, že jsem toho tentokrát měla na srdci docela hodně… takže už končím.

Mé hodnocení: