Vím, že tahle recenze ani zdaleka není tak dobrá, jak by si knížka zasloužila, ale už nad ní sedím hrozně dlouho a nemůžu se hnout dál... Takže vám předkládám dílo značně nedokonalé, ale už se prostě potřebuji věnovat Čtenářům z Broken Wheel.
Na začátku příběhu se nacházíme
opět ve švýcarských Alpách, od nešťastných událostí z jeskyně Naděje
uběhlo již skoro půl roku. I přesto je v myslích všech v srpnu odjet
na expedici do Afriky a vylézt na nejvyšší horu afrického kontinentu,
přeživších zúčastněných vzpomínka na ni pořád živá. Každý si v sobě nese svou
bolest ze ztráty některého z kolegů nebo účastníků. Každý se s ní
vyrovnává po svém… a mnohým se to vůbec nedaří. Informaci, která vyjde najevo, nikdo nečekal. Dva z jejich kolegů měli na Kilimandžáro. Jenže jeden
z nich je teď mrtvý a druhý kvůli tomu nemá chuť Na cokoli podnikat.
Nathan původně ostatním nechtěl nic říkat, jenže když už to teď vyplulo na
povrch… Netrvá dlouho a ví to celá horská služba. Ze začátku o Africe nechtějí
ani slyšet, ale postupně jeden po druhém mění názor a jak už možná tušíte, do
Afriky se nakonec pojede. Samozřejmě nemůžou odjet všichni, je proto vybrána
skupina těch, co se zúčastní. Mezi nimi i Jana, Karl, Matheus, Nathan, Michael…
snad jsem na nikoho nezapomněla.
Kniha Útěk do Mombasy od Dany Šimkové vyšla letos na konci
dubna a volně navazuje na knihu Uvězněni. I přesto, že je označena jako volné
pokračování, je nezbytné, abyste předtím, než se do ní pustíte, měli Uvězněné
přečtené. Proč? Třeba proto, že je docela rozdíl,
když vám někdo o svém zážitku povykládá a když ho společně s ním prožijete. Nebo třeba proto, že je logické
číst nejdřív první díl a až potom ten druhý. Navíc, když bude řeč o oné
tragické události, nebudou vám nic říkat jména lidí, na něž je tu vzpomínáno,
bude pro vás obtížné s nimi soucítit a představit si, čím si procházejí… Takže
asi tak. Kniha je psaná v er-formě, což autorce umožňuje být v jednu
chvíli v masajské vesnici, na cestě k vrcholu Kilimandžára a hned
nato se přenést zpátky do Švýcarska. Je vidět, že Dana má ohledně Afriky a
jejího prostředí opravdu velké znalosti. Dokáže nádherně vykreslit africkou
přírodu, Ať už na safari nebo při výstupu do hor. Ačkoli mě normálně cestopisy
moc nebaví, tady jsem při čtení měla obrovskou chuť (možná by bylo i přesnější
říct nutkání) se rozjet do Afriky a zakusit ji na vlastní kůži. Říkám to proto,
že jinak žádný velký dobrodruh nejsem. Rozhodně musím pochválit obálku, je
velice povedená. Ze začátku jsem měla trochu strach z toho, že se mi
knížka nebude líbit tolik jako první díl. Víc
jsem se plést nemohla. I tady si pro nás autorka přichystala několik velice
napjatých situací a já doufám, že třetí díl vyjde co nejdřív. :-)