Koukám, že jsem tu dlouho nebyla... skoro pět měsíců. Teď v prosinci to s četností mých příspěvků ještě nebude moc slavné, (škola, zkoušky...) ale od ledna se to (doufám!) zlepší.
Ale teď již k příspěvku. Opět reportáž, tentokrát ovšem "podle skutečné události".
Od zážitku, který se chystám popisovat uplynul již téměř
rok (teď už čtyři), avšak někdy mívám dojem, jako by to bylo teprve včera. Stačí zavřít oči a
vzpomínka je tu…
Je 13. ledna 2012, páteční odpoledne, kolem třetí hodiny.
Stojím na zastávce Vlhká a čekám na kamarádku, až jí skončí vyučování. Poté sedáme
na osmičku a míříme na nádraží. Vlak nám
jede za půl hodiny. Čekáme na nádraží a náš vlak je konečně napsán. Cesta
probíhá klidně. Jsme na nádraží v Pardubicích. Netrpělivě vyhlížím svou
babičku s dědečkem, kteří by se měli každou chvíli objevit. Už je vidím. Mávám
a míříme jejich směrem. Probíhá uvítání a pak míříme k autu zaparkovanému
pod Hypernovou. Cestou domů se nás babička ptá, co bylo o Vánocích. A o
Vánocích se zrodil důvod mé dnešní návštěvy. Dostala jsem totiž lístek na
světoznámou zpěvačku Tarju Turunen (ve zkratce: Tarja pochází z Finska, studovala klasický zpěv,
v roce 1996 začala zpívat s Nightwish, dala tak vzniknout úplně novému
žánru operní (symphonic) metal, v říjnu 2005 skupina Tarju vyhazuje otevřeným dopisem a
končí tak zlatá éra Nightwish, Tarja se vydává na sólovou dráhu, kde je dodnes... delší verze příběhu bude zase někdy jindy ;-)).
Tedy, přesněji řečeno, lístky byly dva – jeden pro mě a druhý pro můj doprovod.
Večer usínám plná očekávání. Ráno se ptám kamarádky, jestli se také tak těší.
Dozvídám se, že ano, ale ne v takové míře. Den utekl nečekaně rychle. Je
kolem šesté hodiny večer. Jsme nachystané a můžeme jet. Stojíme před Malou ČEZ
Arénou a čekáme, až se otevřou dveře a my se společně s davem vhrneme
dovnitř. Je půl osmé a tento okamžik právě nastal. Rozhlížím se, zjišťuji kde
je nejméně lidí a míříme tam. Nacházíme
místo přibližně ve čtvrté řadě napravo, jen pár metrů od pódia. Koukáme přímo
na bicí soustavu (taky jsem pak byla patřičně hluchá), za kterou právě usedá bubeník z předkapely Hollow Haze.
S ním přicházejí i ostatní hudebníci. Začínají hrát první písničku ze
svého nového alba Poison in black. Moc
se mi nelíbí (bubeník, písnička ani skupina). Odehrají pět, možná šest písní a odcházejí. V hale nastává
napjaté ticho. Přes pódium se objevila napnutá plachta s přebalem What Lies Beneath,
Tarjina posledního alba. Jako první usedá za své cello Max Lilja. Jako druhý si
stoupá za klávesy Christian Kretschmar. Po nich přicházejí kytaristé Alex
Scholopp a Kevin Chown. Poslední přichází mistr ve svém oboru, bubeník Mike
Terrana. Všichni začínají hrát úvodní píseň Anteroom of Death. Tarja pořád
nikde. Zesilující potlesk však napovídá, že se metalová královna objeví co
nevidět. Opravdu. Za plachtou se objevuje silueta postavy s mikrofonem a
začíná zpívat. Sama sebe ujišťuji, že se mi to nezdá. Přibližně po dvou minutách písničky plachta padá a osobu, kterou jsme dosud mohli jen tušit, spatřujeme
teď před námi. Anteroom of Death skončila a Tarja se chystá říct pár slov na
uvítanou. Za větu „Dobrý večer Pardubice!“ sklízí obrovský potlesk. Poté však přechází do
angličtiny, kde si je přece jen jistější… Po odehrání několika dalších písní
nám Tarja představuje Into the Sun, lyrickou baladu z chystaného CD, které
by mělo vyjít letos na přelomu srpna a září (2013). Zhruba polovina koncertu je za
námi. Tarja usedá za keyboard, což znamená, že nyní bude následovat accoustic set, několik zkrácených písní na sebe navazujících a prolínajících se. Následuje
energická Never Enough, také z chystaného alba. Končí. Halou se
rozeznívají první tóny z Bless the Child, hitu z dob Tarjina působení
v Nightwish. Until My Last Breath má být poslední písní večera. Nám se ale
daří vytleskat ještě jeden přídavek, takže koncert nakonec uzavírá moje
oblíbená Die Alive. Jdeme ven před halu. Volám babičce, že pro nás mohou
přijet. Cítím se plná energie. V neděli se s kamarádkou vracíme domů.
Čas do dalšího koncertu mi přijde nekonečný.
Pro většinu lidí je sobota 14. ledna 2012 naprosto obyčejným
dnem, pro mě má však toto datum zvláštní význam…
