Stejně tak by se recenze mohla jmenovat
"Daleká cesta za kadidlem" a název by byl stejně tak výstižný. Záleží
tedy jen na vás, čemu dáváte přednost ;-).
Katharina za
svůj dosavadní život moc lásky nepoznala. Vyrůstala v Německu (konkrétně ve Frankách)
společně s otcem, jenž byl profesí obchodník a z toho důvodu býval velice často
pryč. A když už je doma, tak Katharině nemůže odpustit, že jeho milovaná žena
zemřela při jejím porodu, že není syn a že je opravdu hodně vysoká a bude
problém ji provdat. Proto když o její ruku požádá Giacomo Orsini, ochotně
souhlasí. O Katharině se to ovšem říct
nedá. Její manžel je ovšem stejně jako její otec obchodník a tak se doma
příliš nezdržuje. To však nemění nic na tom, že když jí přikáže, ať se
přestěhuje nejprve do Benátek a později do Candie na Krétu, musí poslechnout. A
tak když v červnu 1645 po dvou letech obdrží zprávu, že v cizině zemřel, nijak
pro něj netruchlí. Také to však znamená, že se ocitla zcela bez prostředků,
protože veškeré peníze z jejího věna investoval do údajně velice výhodného
nákupu kadidla. Vzhledem k tomu, že v týž dobu Candii napadnou Turci, rozhodne
se Katharina vydat do Arábie hledat ono pohádkové množství kadidla. Jenže... nemá peníze. Nebo respektive
má, ale leží uskladněné v podobě mnoha balíků zmíněné komodity kdesi v údolí Hadramaut.
Knihu Daleká
země napsala německá spisovatelka Charlotte Thomas a u nás vydalo
nakladatelství Brána. Příběh je psán v er-formě, má necelých tři sta sedmdesát
stran a co se žánru týče, spadá do kategorie romanticko-dobrodružné. S čímž si
dovolím částečně nesouhlasit. Ne že by nebyla romantická, to je (na mě místy až moc), ale tak úplně
nemůžu tvrdit, že by byla dobrodružná. Anebo si pod tímto pojmem já a autorka
představujeme každá něco jiného... Na
druhou stranu je mi jasné, že pro někoho jiného to může být ten nejdobrodružnější
příběh, co kdy četl. Pro mě to však byla jedna
velká nuda. Styl psaní Thomasové je nezajímavý, obyčejný a Katharinu jsem
taky zrovna nemusela. Příběh je značně předvídatelný. Navíc jsem si při čtení
co chvíli vzpomněla na jinou knížku, kterou jsem četla přibližně před dvěma
měsíci: na Desátý dar od Jane
Johnson. Ten se částečně odehrává dvacet let před Dalekou zemí, taktéž v
arabském prostředí a hlavní hrdinka historické linky se rovněž jmenuje
Catherine... Tím sice podobnost knih končí, jinak ovšem Desátý dar Dalekou zemi
vysoce překonává. Z výše zmíněných
důvodů knihu považuji spíše za ztrátu času a doporučuji vám ji jen v případě,
že se budete chtít hodně, ale opravdu
hodně nudit.
Na závěr mám
pro vás jednu skvělou novinku (že jsou ty Vánoce...=D): Moje recenze totiž odteď budou vždy obsahovat hodnocení! :-)
Takže...
Mé hodnocení: 
(z pěti)
(z pěti)