Pohled na mrtvolu mě
neděsí. Co mě vyděsilo, byly souvislosti. (str.
11)
Tak se Tora s velkým úsilím vyškrábe nahoru... a pak teprve
zavolá policii. Abych trochu vysvětlila tu větu, jíž vlastně celý příběh
začíná. Tora je lékařka a pracuje v porodnictví. Práce ji baví, ale zároveň je
pro ni infernem, protože má denně na očích to, co jí samotné zůstává odepřeno.
Než si však vybrala tento obor, pohrávala si s myšlenkou stát se patoložkou.
Udělala si základní kurz a pár mrtvých již tedy viděla. Ale zpátky k příběhu. Toru
následně zavolají k pitvě, kde zjistí, že šlo o mladou ženu a týden před smrtí porodila
dítě. A že má na zádech vyřezány tři runové znaky. Vyšetřovatelé se snaží nález
označit jako archeologický, ale Tořinu poznámku, že "tehdy si přece
nelakovali nehty" nemohou přejít. Dny,
následující po Tořině oznámení probíhají v klidu. Až moc, v klidu. Žádní novináři, žádné informace se nesmí dostat
ven.
Ukázka ze str. 73
(pokračování věty) světa."
Policie se s vyšetřováním taky zrovna nepřetrhne. Kdo byla ta žena? Co se stalo s jejím dítětem? A proč musela zemřít? jsou otázky, které Toru pronásledují dnem i nocí. A tak začne sbírat informace. Čím víc jich má, tím míň se jí zamlouvá obraz vyplouvající na povrch. Čím víc jich má, tím míň se to líbí některým lidem. A pak přijde první varování. Tora vážně zvažuje, že podlehne naléhání všech, co jí radí aby přestala pátrat. I manželovi to slíbí. Je rozhodnutá svůj slib dodržet. Jenže potom se sblíží s policistkou Danou Tullochovou, která má rovněž podezření, že se tam děje něco hodně nekalého. Začnou proto spolupracovat tajně. A vynořují se nové otázky... Je něco pravdy na zdejších pověstech? Co se odehrává na ostrově Tronal? Jaký význam mají runy na těle té mrtvé? A... co s tím vším má proboha společného její manžel?
Román Obětina je u nás druhou v nakladatelství Domino
vydanou knihou autorky S. J. Bolton. Tou první byla Už mě vidíš?, kterou si určitě
brzy seženu. Je psán v první osobě.
Dávám přednost ich- nebo er-formě? Jindy
nad tím moc nepřemýšlím, ale tady musím říct, že mi v tomto případě ich-forma prostě
sedla. Autorka má čtivý styl psaní a ke zpracování si vybrala neotřelé - a tedy
originální - téma (alespoň já jsem se s ničím podobným dosud nesetkala).
Pravda, nikterak veselé. Ale zato k zamyšlení. Trochu mi vadilo, že autorka nám
toho o Toře moc neprozrazuje. Příběh působil reálně. Tak uvěřitelně, až to bylo
celkem děsivé. Určitě taky musím vyzdvihnout obálku, jejíž atmosféra knihu skvěle vystihuje. Myslím,
že bych ve svém nadšení z knihy jenom opakovala vše, co již zaznělo. A tak jen
k nadšeným ohlasům přidávám ten svůj.