Román Kde se touláš, Bernadetto od americké autorky jménem
Maria Sempleová vydalo nakladatelství Plus. Má lehce přes tři sta stran a
úchvatně jednoduchou (jednoduše úchvatnou?) obálku, což byl jeden z důvodů,
proč mě kniha zaujala.
Celé to začíná okamžikem,
kdy patnáctiletá Bee Branchová, vypravěčka příběhu, přinese domů
vysvědčení plné samých jedniček. Bee dostala od rodičů slib, že když si udrží
výborný prospěch, bude si moct přát cokoliv, a bude jí to splněno. Nyní ten čas
nadešel. Když byla malá, přála si poníka. Teď je však Bee velká holka a ty si
poníky přece nepřejí... Takže si vymyslí něco lepšího: celá rodina pojede na
výlet do Antarktidy! Když své přání přednese, rodiče se jí ptají, jestli by
nechtěla radši toho poníka. (hádáte správně: nechtěla). Nakonec se jí tedy
podaří z obou vytáhnout neochotný souhlas. Vyberou tedy zájezd v prosinci s odjezdem
těsně před Vánocemi - v tu dobu je totiž na jižním pólu léto (v podstatě jediná
doba, kdy se tam dá jet /a nezmrznout/). Čím víc se však ono datum blíží, tím
usilovněji se Bernadetta snaží vymyslet, jak se dovolené vyhnout. Když navíc
zjistí, jaký podraz na ni manžel chystá, má jasno: prostě se vypaří. A aby to
nebylo vše, pomůže jí zmizet osoba, od které by to čekala nejméně.
Jak jsem psala v úvodu, jeden z důvodů, proč jsem se
rozhodla po knížce sáhnout, byla obálka. Hned dalším byla anotace. Ta slibuje
nezřízeně vtipný příběh...který tam podle mně nebyl. Ano, párkrát jsem se sice
zasmála (no, bylo to spíš pousmání), ale rozhodně mě nepřepadaly výbuchy
smíchu, jako třeba u Saturnina nebo Stoletého staříka, který vylezl z okna a
zmizel. Proč se o tom zmiňuji? Čekala jsem totiž něco podobného, a to z těchto důvodů:
1) Podobně jako Stařík měla být Bernadetta velice vtipná 2) Stejně jako Alan měla
Bernadetta zmizet svému okolí
V každém případě jsem ráda, že se mé očekávání nenaplnilo.
Čekala jsem něco trochu jiného, a přesto mě příběh naprosto dostal. Co říci závěrem: Přečtěte si to, lidi. Určitě si to
přečtěte.
