Deníky Mistra a Markétky

Jak již název napovídá, nejde o beletristické dílo (mimochodem, román samotný velice doporučuji), ale o deníkové záznamy Michaila Afanasjeviče Bulgakova a jeho ženy Jeleny Sergejevny Bulgakovové. Knihu vydalo nakladatelství Academia v edici Paměť, která aktuálně čítá přes sedmdesát svazků, přičemž Deníky Mistra a Markétky jsou zatím poslední (v době psaní této recenze).  Knížku překládala Alena Morávková, která se dlouho přátelila s Jelenou Bulgakovovou. První a nejkratší část knihy zabírají zápisky M. A. Bulgakova vzniklé v letech 1922 a 1925. Poté již v psaní nepokračoval, protože mu byly čtyři svazky tajnou policií zabaveny. Jejich získání zpátky trvalo několik let (navíc jeden sešit ztratili) a Bulgakov poté přísahal, že už v psaní pokračovat nebude. Valnou část tak tvoří záznamy J. Bulgakovové z let 1933 až 1940. Zachycují významné okamžiky, úspěchy a zklamání obou manželů. Je zde popisováno jejich úsilí dostat povolení podívat se za hranice Sovětského svazu, jak psal M. Bulgakov jednu hru za druhou a režim mu jednu po druhé zamítal. Tak se stalo, že z dvanácti dramat se za jeho života směla uvádět jen dvě: Dny Turbinových a Zojčin byt (z jejich mimořádného úspěchu v zahraničí mohl mít Bulgakov tak akorát dobrý pocit – a toho se vážně najíst nedá).To se samozřejmě změnilo v okamžiku jeho smrti, kdy jich bylo několik uvedeno na památku autora.

 Text je doplněn poznámkami formou číselných horních indexů. Ty jsou vysvětleny vždy na konci jedné části. Tento systém poznámek mi příliš nevyhovoval, čtení mi tak trvalo několikanásobně déle než při poznámkách pod čarou.

Hledáte-li příběh pozoruhodného člověka a (nepochybně) silné osobnosti, pak jej najdete právě tady.